Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 362/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně I. V. a.s., zastoupené, advokátkou, proti žalované D. T., spol. s r.o., zastoupené opatrovníkem Mgr. M. M., justiční čekatelkou Krajského soudu v Ostravě, o zaplacení 7.096,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání Mgr. Ing. P. L., advokáta, správce dědictví zůstavitele Ing. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2004, č.j. -43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. ledna 2004, č.j. -29, kterým Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí odmítl podle (dále též jen „“) odpor Mgr. Ing. P. L. proti platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 11. září 2003, č.j. -13, z důvodu jeho podání k tomu neoprávněnou osobou a nepřiznal náhradu nákladů řízení o odmítnutí odporu žádnému z účastníků, ani Mgr. Ing. P. L. (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že Mgr. Ing. P. L., ustanovený správce dědictví zůstavitele Ing. J. B., který byl jediným jednatelem a jediným společníkem žalované, není zástupcem žalované jako právnické osoby dle ustanovení , za níž by byl oprávněn jednat před soudy, podávat žaloby a činit procesní úkony. V důsledku toho není ani osobou oprávněnou k vykonávání práv příslušejících účastníku soudního řízení včetně práva brojit proti vydanému platebnímu rozkazu. Zdůraznil, že právnická osoba jako subjekt práva je osobou zcela odlišnou od fyzických osob, které jsou jejími členy či společníky nebo jejími statutárními orgány či členy takových statutárních orgánů, a to i za situace, pokud by jako statutární orgán a společník vystupovala jediná fyzická osoba, jak je tomu v případě žalované. Na situaci žalované, která nemůže vystupovat před soudem z důvodu, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, pamatuje ustanovení , podle něhož soud prvního stupně postupoval a žalované ustanovil opatrovníka. Úkolem ustanoveného správce dědictví je péče o uchování majetku zůstavitele, v posuzované věci zemřelého jediného společníka a jednatele žalované, patřícího do dědictví, což je však dle názoru odvolacího soudu činnost odlišná od problematiky jednání nadále zcela hmotněprávně i procesně nezpůsobilé žalované jako právnické osoby a jejího zastupování v případě, že tak nemůže činit vlastními orgány. Proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadl Mgr. Ing. P. L. dovoláním, v jehož důvodnosti odkázal na ustanovení a o. s. ř (dovolatel zřejmě cituje tato ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2000). Dovolatel nesouhlasí s odvolacím soudem, že správce dědictví nemá provádět činnost související se zastupováním právnické osoby před soudem. Protože je úkolem správce dědictví především pečovat o uchování majetku zůstavitele do doby, než budou po ukončení dědického řízení známi dědici zemřelého, musí podle dovolatele jednat správce dědictví nejen před správními orgány, ale i před soudy, to i v případě, že se toto týká právnických osob. Proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , , a

Přípustnost dovolání podle není dána již proto, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odporu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.

Ustanovení , a a 2 nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu, nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení , podle něhož lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle odpor proti platebnímu rozkazu.

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle věty první a odmítl (srov. shodně též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , neboť dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni, ani žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. října 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu