Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2573/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S., a.s., zastoupené advokátem, proti povinné B. k. a. s., zastoupené advokátem, pro 20,460.000,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2003, č. j. -115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (kromě toho, že výrok o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí změnil tak, že výši této náhrady stanovil oproti městskému soudu částkou o 49.539 Kč vyšší) potvrdil usnesení z 21. listopadu 2002, č. j. -99, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení výkonu notářského zápisu.

Ve včasném (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 17. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2003, pod poř. č. 7) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení zjevně ve znění účinném od 1. ledna 2001, oprávněná poukazujíc na ustanovení tohoto předpisu namítá, že předmětný notářský zápis je platným exekučním titulem, a že je tudíž právní posouzení věci, dospěl-li odvolací soud k závěru o jeho nevykonatelnosti, nesprávné.

Povinná navrhla zamítnutí dovolání.

Při zkoumání přípustnosti dovolání musel Nejvyšší soud věc posoudit nejdříve z intertemporálního hlediska. Soud prvního stupně – poté, co odvolací soud zrušil jeho předchozí usnesení z 29. 6. 1999, č. j. -14 a vrátil mu věc k dalšímu řízení – správně rozhodl (byť bez výslovného odkazu na bod 18., hlavy I, části 12 ) „podle dosavadních právních předpisů“, návrh oprávněné na výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky tedy zamítl podle ve znění účinném do 31. prosince 2000, i když usnesení – v řízení zahájeném 14. května 1999 – vydal 21. listopadu 2002. Odvolací soud pak – ač v napadeném usnesení uvedl jména a příjmení soudců a připojil poučení o dvouměsíční lhůtě k podání dovolání – rozhodl v souladu s ustanovením bodu 15. in fine hlavy I, části 12 , tedy rovněž správně podle ve znění před novelizací. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávný odkaz na „ , zejména po novele zákonem “, jelikož ve skutečnosti odvolací soud žádné ustanovení v novelizovaném znění, jež by se některému z ustanovení tohoto předpisu ve znění předchozím lišilo, neaplikoval, nýbrž naopak usnesení, jímž soud prvního stupně návrh oprávněné na výkon rozhodnutí zamítl podle ve znění před novelizací, ve věci samé potvrdil. Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „ “) použít i pro účely posouzení přípustnosti dovolání (viz bod 17., hlavy I, části 12 ).

V tomto ohledu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takovéto vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolání není přípustné ani podle , jelikož napadené rozhodnutí není (ve výroku o věci samé, tedy o nařízení exekuce) usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením , a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání oprávněná nevznesla (odstavec 2).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu podle , a věty první , takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ( věta první ) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem (návrhem na zamítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost) k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, aniž jeho důvodnost mohla být zkoumána) nevedlo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2004

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu