Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 349/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně P. t., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované W. spol. s r.o., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 38.438,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2003, č.j. -35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 24. února 2003, č.j. -30, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 odmítl pro opožděnost odpor žalované proti jím vydanému platebnímu rozkazu ze dne 21. června 2001, č.j. -22. Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že platební rozkaz byl žalované řádně doručen dnem na doručence uvedeným, tj. dnem 16. července 2001, neboť ho od pošty převzala osoba zjevně k přejímání pošty za žalovanou určená, pro ten účel vybavená jejím razítkem. Pokud pak žalovaná předala odpor proti platebnímu rozkazu k poštovní přepravě až dne 3. dubna 2003, učinila tak opožděně, neboť poslední den zákonné patnáctidenní lhůty k jeho podání, která začala plynout dne 17. července 2001, připadl na 1. srpen 2001. Za této situace proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud odpor žalované proti jím vydanému platebnímu rozkazu odmítl. Proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „ “) a důvodnost o nesprávné právní posouzení věci [ ] a o postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. Dovolatelka snesla argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , , a

Přípustnost dovolání podle není dána již z toho důvodu, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odporu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.

Ustanovení , a a 2 nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu, nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení , podle něhož lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle odpor proti platebnímu rozkazu.

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle věty první a odmítl (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. října 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu