Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 111/2021-19
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o půjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit poplatek ve výši částka. Dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 43 týdenních splátkách po částka, počínaje dnem datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku ve výši částka, z toho na jistinu částka, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částka, na poplatek za administrativní činnost částka, na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka a na poplatek za životní pojištění částka Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne datum. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka ode dne datum až do zaplacení úrokem ve výši 20,98 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částka a skládala se z nesplacené jistiny ve výši částka, z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a z poplatku za životní pojištění ve výši částka. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Výzvou právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu, dlužnou částku však neuhradil.
3. Usnesením č. j. 7C 111/2021-10 ze dne 3. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost).
4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“), mezi které patří výměr státní podpory a nájemní smlouva. Z karty zákazníka se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z výměru podpory, z nájemní smlouvy a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že jeho měsíční příjem činí částka, ostatní příjmy činí částka, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
6. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO poskytla žalovanému na jeho žádost zápůjčku číslo ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku částka jako úrok, částku částka jako poplatek za administrativní činnost, částku částka jako hotovostní inkaso splátek a částku částka představující životní pojištění. Žalovaný měl plnit společnosti právnická osoba v 43 týdenních splátkách po částka. První splátka byla splatná do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy; poslední splátka byla stanovena na datum. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku ve výši částka a k dnešnímu dni dluží částku ve výši částka, z toho na jistině částka, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek částka a na dlužném životním pojištění částka právnická osoba, IČO oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o zápůjčce číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši částka do deseti dnů od doručení; výzva byla žalovanému odeslána dne datum (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).
7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2390 občanského zákoníku, § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb.
14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ovšem k tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě něhož posoudila úvěruschopnost žalovaného, když uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají tyto doklady k dispozici. Žalobkyně vycházela toliko z údajů, které žalovaný uvedl v kartě zákazníka, které náležitě neprověřovala. Tvrzený měsíční příjem částka (dávky státní sociální podpory) není dostatečný ke splácení jakékoli půjčky a další příjmy žalovaného z brigády nebyly prověřovány vůbec. Žalobkyně tedy nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a citované judikatury neplatná. Z toho důvodu je uzavřená smlouva neplatná pro rozpor se zákonem.
17. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu číslo odst. 1 ZoSÚ.
18. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení.
19. Podle § číslo plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
20. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši částka, žalobkyni již zaplatil částku částka (splnil tedy více, než načerpal). Bezdůvodné obohacení žalovaného z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalovanému žádná další povinnost, než vrátit to, co získal, což již učinil.
21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.