Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1063/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ze dne 10. 2. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a to spolu s dalšími dvěma také odsouzenými, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a byl mu také uložen trest vyhoštění na dobu pěti let.

V předmětné věci podal G. M. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 26. 5. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal G. M. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého dovolání poukázal dovolatel úvodem na procesní pochybení, která spatřuje v řízení před odvolacím soudem, k samotnému uplatněnému dovolacímu důvodu potom uvedl, že dokazování provedené před soudy bylo neúplné a takto nedostatečné, když soudy postavily právní kvalifikaci seznaného skutku pouze na výpovědi poškozeného a zprostředkovaného tvrzení dalšího svědka. V této souvislosti namítl, že soudy neprovedly důkazy, které on sám navrhoval s tím, že současně poukázal na rozpory ve výpovědi poškozeného. Současně má za to, že provedením dalších (jím navrhovaných ) důkazů by bylo prokázáno, že poškozený jednal sám, bez jakéhokoliv omezení či ohrožování jeho práv a tedy svobodně. Na nesprávném a neúplném skutkovém zjištění tak bylo nesprávně soudy postaveno právní posouzení inkriminovaného skutku. V této souvislosti poukázal na své důkazní návrhy, které měly prokázat jeho nevinu (případně oslabit jeho vinu) s tím, že odvolací soud se v důvodech svého (dovolatelem napadeného) rozhodnutí nevypořádal s tím proč neprovedl navržené důkazy. Takto měl porušit principy dovolatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu , d (dále jen ), jakož i zásadu rovnosti podle y a právo na obhajobu podle y. Uzavřel s tím (bez bližších důvodů), že v napadeném rozhodnutí chybí úvaha o prokázání subjektivní stránky posuzovaného trestného činu i jeho „materiální stránka“. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby dovolací soud sám rozhodl tak, že dovolatele obžaloby podle tr. ř. zprostí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání (§ 265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) nekoresponduje s obsahem odůvodnění podaného dovolání, když jím uváděná argumentace se týká výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace předmětného skutku. Poukázala i na to, že argumentace uplatněná v dovolání je opakováním obhajoby dovolatele z řízení provedeného před odvolacím soudem, když s touto argumentací se soud druhého stupně ve svém rozhodnutí vypořádal. Dovolatel se tak domáhá další odvolací instance v rámci jím uplatněného a již citovaného dovolacího důvodu. S poukazem na uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, když jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř., když uplatněný dovolací důvod není dán ani s ohledem na nesoulad mezi jeho obsahem a argumentací dovolatele obsaženou v důvodech podaného dovolání.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním, a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, jejichž obsah soudy vyhodnotily neobjektivně a v jeho neprospěch s tím, že zejména ve výpovědích poškozeného jsou rozpory. Dále namítl, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, které by mohly dokreslit zjištěný skutkový děj a přivodit jeho jiný pohled na zjištěný skutkový děj. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným (neúplným) dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal skutek, ve kterém byl posléze soudy shledán trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, když se zabývaly zejména i výpověďmi poškozeného s tím, že o její pravdivosti není pochyb. V této souvislosti nutno poukázat zejména na skutečnost, že poškozený neměl žádného racionálního důvodu vyžadovat „pomoc“ obviněných a tedy ani dovolatele, když současně není důvodu nevěřit poškozenému, že měl z přítomnosti obviněných a z jejich jednání strach a bál se tak na jejich jednání v kritické době upozornit. K namítané absenci dovolatelem požadovaných (a soudy neprovedených) důkazů je na místě pouze stručně uvést, že soudy svá rozhodnutí opřely o takové důkazy, které jim svým rozsahem i závažností umožnily učinit závěr, ke kterému také nakonec dospěly. V tomto směru se jedná o jednoznačnou výpověď poškozeného i svědka J. S. i okolnosti, za kterých byl nalezen pas i peníze v prostoru benzinové čerpací stanice, kde se všichni aktéři popsané události pohybovali. Požadované doplnění provedeného dokazování i v tomto směru dovolatelem nabídnuté důkazy se tak za daných okolností jeví jako redundantní, což také v důvodech svého rozhodnutí odvolací soud uvedl. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu tak uplatněné námitky nemohou obstát a to ani z pohledu dovolatelem namítaných ustanovení d, když řízení v dané věci vedené před soudy lze označit jako korektní a to zejména i z hledisek principů práva na spravedlivý proces ve smyslu a násl. y.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20.října 2004

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka