Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 36/2021-37
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 490 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 490 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 17. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv je mu tato povinnost uložena zákonem. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost a vozidlo zanechal nepojištěné po dobu 126 dní. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, v předmětném období bylo evidováno jako provozované. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, přesto žalovaný ani po obdržení výzvy neuhradil na příspěvku ničeho.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný, ačkoliv měl možnost seznámit se s obsahem písemností, které mu byly soudem zasílány, neboť mu tyto byly vhazovány do domovní schránky.
Zatímco žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, tedy vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právem se tento vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Vietnamu je závazná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 14. 2. 1980 uveřejněná pod číslem 98/1984 Sbírky mezinárodních smluv. Tato smlouva však pravomoc soudů či rozhodné právo pro oblast závazků neupravuje. Podle čl. 14 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne
12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech má zdejší soud pravomoc rozhodnout spor v této věci, neboť žalovaný má na území České republiky své bydliště. Podle čl. 7 odst. 2 ve spojení s čl. 19 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště, tedy české právo.
Usnesením ze dne 21. 1. 2021, číslo jednací, soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání s tím, že pakliže se žalovaný v soudem stanovené lhůtě 10 dní k tomuto usnesení nikterak nevyjádří, soud bude mít za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu, žalovaný se k uvedenému usnesení nevyjádřil. Soud z tohoto důvodu rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Uvedené usnesení bylo žalovanému doručováno na adresu jeho bydliště, kde poštou bylo vyznačeno, zásilka uložena dne 22. 1. 2021 a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný si zásilku nevyzvedl, byla žalovanému dne 3. 2. 2021 vhozena do domovní schránky. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.
Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.
Podle § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/ je stanovena denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.
O úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1968, 1969 a 1970 o. z., přičemž jeho výši stanovil § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.
Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně, která v rámci předepsaného procesu zjistila, že žalovaný nemá uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně je po něm z toho důvodu oprávněna požadovat zaplacení příspěvku za každý den, kdy motorové vozidlo, které žalovaný vlastní, nebylo pojištěno. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, byl provozován i přesto, že žalovaný neměl na tento automobil sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyměřila dle zdvihového objemu válců sazbu denního příspěvku a vynásobila ji počtem dní, po které automobil nebyl pojištěn. Žalovaná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou denní sazbou, jenž je pro tento automobil stanovena ve výši 65 Kč, vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 126 dní. Ze zákona žalovanému vyplývá taktéž povinnost zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Uvedené je podmínkou oprávněnosti nároku na zaplacení příspěvku po žalovaném. Splatnost tohoto příspěvku pak nastává uplynutím nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Příspěvek byl splatný dne 14. 7. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval a příspěvek žalobkyni neuhradil, byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou opět nijak nereagoval. Žalobkyni proto nezbylo nic jiného, než domáhat se přiznání nárokované žalované částky u soudu.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z odměny advokáta ve výši 1 089 Kč Náklady advokáta jsou tvořeny třemi úkony právní pomoci v celkové výši 600 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a třemi režijními paušály za jednotlivé úkony ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátce žalobkyně.
Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.