Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1004/2004; 33 Odo 1006/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce O. P., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému Z. d. M., o zaplacení částky 79.156,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovoláních žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2004, č. j. -67, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2004, č. j. -61, takto:

II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2004, č. j. -61, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2001, č. j. -21, uložil původnímu žalovanému, jímž bylo Z. d. M. se sídlem v M., IČ: …, povinnost zaplatit žalobci částku 47.970,80 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 23.985,40 Kč od 1. 1. 1999 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení z částky 23.985,40 Kč od 1. 1. 2000 do zaplacení a s 8% úrokem z prodlení z částky 23.985,40 Kč od 1. 1. 2001 do 2. 10. 2001, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V částce 31.186,17 Kč návrh zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 23. června 2003, č. j. -40, pak zamítl návrh, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 15% úrok z prodlení z částky 2.404,99 Kč od 1. 1. 1999 do zaplacení, 10% úrok z prodlení z částky 2.404,99 Kč od 1. 1. 2000 do zaplacení a 8% úrok z prodlení z částky 26.385,39 Kč od 3. 10. 2001 do zaplacení.

Proti rozsudku ze dne 21. listopadu 2001, č. j. -21, a to pouze proti výroku, jímž bylo žalobě částečně vyhověno, a proti výroku o nákladech řízení, podal původní žalovaný odvolání. V průběhu odvolacího řízení tento žalovaný zanikl rozdělením, a proto Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 25. února 2004, č. j. -61, rozhodl, že namísto něho bude v řízení nadále pokračováno jako se žalovaným se Z. d. M. se sídlem v M., N. 1207, IČ: ... Vyšel z toho, že majetek, práva a závazky zaniklého subjektu přešly na nástupnické právnické osoby, a to na shora uvedené Z. d. M. a na Z. o. d. M. se sídlem v M., N. 1207, IČ: ... Z listin, které mu byly předloženy, odvolací soud dovodil, že povinnosti, o které v tomto řízení jde, převzalo Z. d. M., IČ: …. Poté dospěl k závěru, že povaha věci umožňuje, aby bylo v řízení pokračováno, a podle a 3 (dále jen „OSŘ“) rozhodl, že bude v řízení pokračovat právě s tímto procesním nástupcem.

Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 15. března 2004, č. j. -67, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. listopadu 2001, č. j. -21, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 23. června 2003, č. j. -40, v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze smlouvy, kterou uzavřel žalobce s původním žalovaným 30. 12. 1993, a shodně se soudem prvního stupně ji posoudil jako platnou kupní smlouvu, jíž žalovaný koupil od žalobce jeho majetkový podíl z transformace Z. d. M. stanovený podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, nikoli jako pouhou smlouvu o budoucí smlouvě, jak tvrdil žalovaný. Ten nezaplatil žalobci sjednané splátky kupní ceny za roky 1998 a 1999, a tak soud prvního stupně nepochybil, když žalobě, pokud jde o tyto splátky s příslušenstvím, vyhověl.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. února 2004, č. j. -61, i proti jeho rozsudku ze dne 15. března 2004, č. j. -67, podal žalobce dovolání. Vytkl odvolacímu soudu, že při rozhodování o procesním nástupnictví podle pominul obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), který se podle ObchZ vztahuje i na rozdělení družstva. Ve zmíněném ustanovení je pamatováno na ochranu věřitelů společným a nerozdílným ručením všech nástupnických subjektů, a tak mělo být v řízení pokračováno nejen se Z. d. M., IČ: …, ale též se Z. o. d. M., IČ: ... V souvislosti s touto námitkou žalobce poukázal na to, že zatímco Z. d. M., s nímž odvolací soud pokračoval v řízení, neprovozuje žádnou činnost a má minimální majetek, Z. o. d. M. podniká a užívá jeho pozemky jako faktický nástupce původního družstva. Odvolací soud tedy nesprávně posoudil otázku procesního nástupnictví a tato nesprávnost se pak projevila i v napadeném potvrzujícím rozsudku tím, že nebyla k plnění zavázána společně a nerozdílně obě nástupnická družstva. Žalobce navrhl, aby obě napadená rozhodnutí odvolacího soudu byla zrušena a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Nejvyšší soud ČR se proto po zjištění, že obě dovolání byla podána včas k tomu oprávněnou osobou a že jsou splněny podmínky uvedené v a , zabýval především otázkou jejich přípustnosti. Dovolání proti usnesení, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, je přípustné podle . Dovolání proti rozsudku ze dne 15. března 2004, č. j. -67, by mohlo být přípustné jen podle , jelikož uvedeným rozsudkem byl potvrzen prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, a přípustnost dovolání podle tudíž nepřipadá v úvahu.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Je tedy zřejmé, že přípustnost dovolání podle těchto ustanovení je dána výlučně pro řešení právních otázek a že dovolacím důvodem, způsobilým přivodit přípustnost dovolání, je zde toliko důvod uvedený v , tedy nesprávné právní posouzení věci. Ten však žalobce v daném případě neuplatňuje. V dovolání totiž vytýká odvolacímu soudu, že napadeným potvrzujícím rozsudkem nezavázal povinností k plnění společně a nerozdílně oba nástupnické subjekty původního žalovaného, nikoli s poukazem na nesprávnou aplikaci hmotněprávního předpisu, nýbrž s poukazem na procesní pochybení, jehož se měl odvolací soud již v předchozím řízení dopustit tím, že postupem podle nerozhodl o pokračování v řízení s oběma nástupnickými družstvy. Tato námitka však je uplatněním dovolacího důvodu uvedeného v , podle něhož lze v dovolání uplatnit, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže dovolatel netvrdí, že napadený rozsudek řeší právní otázku, která dosud nebyla řešena či je řešena rozdílně, a nevytýká tomuto rozhodnutí, že se opírá o řešení právní otázky, které odporuje hmotnému právu, a jestliže nic takového neplyne ani z obsahu spisu, nemůže být dovolání proti rozsudku ze dne 15. března 2004 přípustné. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než je podle a odmítnout.

Nejvyšší soud ČR tedy přezkoumal postupem podle a 3 pouze usnesení odvolacího soudu ze dne 25. února 2004 a dospěl k závěru, že dovolání proti němu není důvodné.

Žalobce podle obsahu dovolání vytýká uvedenému usnesení, že spočívá na nesprávném právním posouzení, konkrétně na nesprávné aplikaci ve spojení s příslušnými hmotněprávními ustanoveními týkajícími se zániku právnické osoby rozdělením. Podle jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle odst. 3 téhož ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Odvolací soud se tedy poté, co zjistil, že původní žalobce ztratil způsobilost být účastníkem řízení, neboť došlo k jeho rozdělení na dvě nástupnická družstva, správně zabýval tím, které z nich převzalo povinnost, jejíhož splnění se žalobce v tomto řízení domáhá. Žalobce nezpochybňuje závěr, že tímto subjektem je Z. d. M., IČ: …, pouze namítá, že mělo být s ohledem na zákonné ručení za závazky zaniklého družstva všemi nástupnickými družstvy ( ve spojení s ObchZ) pokračováno v řízení i proti druhému právnímu nástupci. S tímto názorem ovšem nelze souhlasit. Procesním nástupcem původního žalovaného ve smyslu je totiž pouze ten subjekt, který převzal práva a povinnosti, jež jsou předmětem řízení, a jen vůči němu lze vydat usnesení předpokládané v větě třetí . To, že (jako v tomto případě) hmotné právo ukládá povinnost, o kterou v řízení jde, též jinému subjektu, který není procesním nástupcem původního žalovaného, nemůže soud sám bez iniciativy žalobce zohlednit, neboť tím by překročil rámec a postupoval tak v rozporu se zásadou, že je to žalobce, kdo určuje okruh účastníků řízení. Pokud tedy odvolací soud přezkoumávaným usnesením rozhodl, že v řízení bude pokračováno jen se Z. d. M., které povinnost, o niž v řízení jde, po původním žalovaném převzalo, je jeho rozhodnutí správné. Proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti němu podle věty před středníkem zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle věty prvé, , a , resp. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. října 2004

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu