Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 154/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně S. s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) J. P. a 2) M. P., zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 264.332,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. října 2003, č. j. -119, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 18. dubna 2003, č. j. -86, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 264.332,20 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 13. 5. 2000 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu do částky 18.219,80 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. října 2003, č. j. -119, rozsudek soudu prvního stupně (vyjma zamítavého výroku ve věci samé, který nebyl odvoláním dotčen) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci dne 16. 6. 1999 sjednali písemně smlouvu o dílo, podle níž se žalobkyně zavázala provést úpravy rodinného domu ve vlastnictví prvního žalovaného za sjednanou cenu 698.105,- Kč. Dne 21. 6. 1999 účastníci uzavřeli písemně novou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly úpravy toliko přízemí rodinného domu (tedy v užším rozsahu), přičemž tato další smlouva neobsahuje ujednání o ceně. Poté, co žalobkyně provedla úpravy domu (část stavebních prací na domě v ceně 18.219,80 Kč provedli sami žalovaní), podepsali účastníci dne 4. 4. 2000 soupis provedených prací a dodávek, ze kterého vyplývá cena díla v celkové částce 636.552,- Kč. Žalovaní zaplatili žalobkyni za provedení díla celkem 354.000,- Kč a dne 8. 1. 2001 písemně uznali, že žalobkyni za provedení stavebních prací na rodinném domě dluží částku 282.552,- Kč. Pokud žalovaní tvrdili, že žalobkyni navíc za provedení díla zaplatili ještě částku 98.105,- Kč, soudy tomuto jejich tvrzení neuvěřily.

Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřenou smlouvou o dílo ze dne 21. 6. 1999 nahradili původní smlouvu ze dne 16. 6. 1999. Jelikož ve smlouvě nebyla výslovně ujednána volba práva a žalovaní nejsou podnikatelé, podřadil posouzení smluvního vztahu , , ve znění v tu dobu platném - dále jen „obč. zák.“ (přestože účastníci ve smlouvě odkazovali na , obchodního zákoníku, ve znění v tu dobu platném - dále jen „obch. zák.“). Vzhledem k tomu, že došlo k následnému odsouhlasení a podepsání soupisu provedených prací, dospěl soud prvního stupně k závěru, že tímto byla sjednána cena díla v částce 636.552,- Kč. Protože žalovaní žalobkyni uhradili pouze částku 354.000,- Kč (200.000,- Kč, 130.000,- Kč a 24.000,- Kč), zbývalo by jim zaplatit ještě částku 282.552,- Kč. Poněvadž však žalovaní část stavebních prací v ceně 18.219,80 Kč vykonali sami, posoudil jejich námitku započtení v této výši jako důvodnou a žalobu v tomto rozsahu zamítl s odůvodněním, že pohledávka žalobkyně vůči žalovaným v této částce zanikla započtením. Žalobě vyhověl do částky 264.332,20 Kč (s příslušenstvím), přičemž měl zato, že cena díla byla sjednána dohodou, a tak pokládal za nadbytečné doplňovat dokazování navrhovaným znaleckým posudkem ke zjištění přiměřené ceny díla a nepřihlédl ani k rozpočtu vypracovanému Ing. J. K.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci smlouvu o dílo ze dne 16. 6. 1999 sjednali podle § 536 a násl. obch. zák. (§ 262 obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2000) a žalobkyně se podle ní zavázala provést stavební úpravy rodinného domu za sjednanou cenu 698.105,- Kč. Následně písemně sjednanou smlouvu ze dne 21. 6. 1999, jež se měla řídit týmiž ustanoveními obchodního zákoníku (nahrazující původní závazek závazkem novým a obsahující povinnost upravit pouze přízemí rodinného domu - § 570 obč. zák.), shledal odvolací soud neplatnou, neboť neobsahuje ujednání o ceně. Z následného chování účastníků (provádění díla žalobkyní, placení záloh žalovanými) však usoudil na to, že účastníci projevili vůli sjednat smlouvu o úpravě předmětného rodinného domu a že tedy uzavřeli konkludentně (§ 35 odst. 1 obč. zák.) smlouvu o úpravě věci ve smyslu § 652 a násl. obč. zák. Po provedení díla se dne 4. 4. 2000 dohodli i o výši ceny díla v částce 636.552,- Kč. Konstatoval, že dodatečné určení ceny díla nečiní smlouvu o úpravě věci jakožto zvláštního druhu smlouvy o dílo neplatnou. Těmto závěrům proto odpovídala povinnost žalovaných zaplatit žalobkyni částku 636.552,- Kč. Vzhledem k prokázaným uskutečněným platbám pak shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně rovněž co do výše přiznané částky správným. Na tomto závěru podle odvolacího soudu nezměnila nic ani žalovanými důvodně uplatněná námitka, že uznání závazku ze dne 8. 1. 2001 je neplatné a nezakládá proto účinky uznání dluhu podle § 558 obč. zák. (neobsahuje vyjádření příslibu dlužníků dluh zaplatit). Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který neprovedl důkaz znaleckým posudkem a nepřihlédl k rozpočtu, s odůvodněním, že účastníci se platně dohodli o ceně díla, a proto nebylo třeba zjišťovat přiměřenou cenu díla ve smyslu § 634 odst. 1 obč. zák.; výši smluvené ceny přitom nemohla ovlivnit okolnost, v jakém rozsahu provedli žalovaní stavební práce sami.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozovali z , , v platném znění (dále jen „“), a uplatnili v něm výslovně dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Odvolacímu soudu především vytkli, že i když konstatoval neplatnost smlouvy o dílo uzavřené účastníky, přesto při právním posouzení věci aplikoval a násl. obč. zák. Je-li smlouva o dílo neplatná, nemohla být podle jejich názoru dodatečně platně uzavřena ani dohoda o ceně, a proto bylo nutně plněno bez právního důvodu. Odvolací soud tak měl správně posoudit věc podle a násl. obč. zák. o bezdůvodném obohacení a měl se zaměřit na jednoznačné zjištění rozsahu provedených prací a jejich skutečné hodnoty a nikoli vycházet ze soupisu provedených prací a dodávek ze dne 4. 4. 2000 (dohody o ceně). Z uvedených důvodů navrhli rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjekty k tomu oprávněnými při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (, a 4 ), se zaměřil na posouzení jeho přípustnosti.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí a c/

V posuzovaném případě přípustnost dovolání nemůže být založena , neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Je proto namístě přípustnost dovolání zvažovat výlučně v intencích , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.

Dovolání podle může být přípustné jen tehdy, je-li v něm dovolatelem zpochybněno řešení právní otázky, která měla pro rozhodnutí o věci určující význam (tj. právní otázky, na níž bylo rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci založeno). Současně se musí jednat o právní otázku, která měla význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní projednávané věci, ale současně i význam obecný - z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Ve smyslu je dovolací soud (s výjimkou vad v tomto ustanovení uvedených) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl dovolatelem obsahově vymezen. Právní otázky se mohou stát předmětem dovolacího přezkumu pouze tehdy, jestliže dovolatel jejich posouzení odvolacím soudem napadl, tj. jestliže zpochybnil řešení, která ve vztahu k nim odvolací soud zaujal. Jen s posouzením těchto právních otázek je dovolací soud povolán spojovat závěr, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam.

V posuzovaném případě dovolatelé odůvodnili přípustnost dovolání tvrzením, že odvolací soud v rozporu s hmotným právem přiznal žalobou uplatněný nárok jakožto plnění ze smlouvy o dílo, místo toho, aby správně vztah účastníků posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák., neboť uvedená smlouva o dílo nebyla uzavřena platně.

Výtce dovolatelů nelze přisvědčit, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, stojí (jak vyplývá z jeho odůvodnění) na právním závěru, že účastníci sice smlouvu ze dne 21. 6. 1999 neuzavřeli platně,…“ovšem následně svým chováním (provádění díla žalobcem, placení záloh žalovanými) projevili vůli sjednat smlouvu o úpravě předmětného rodinného domu. Uzavřeli tak konkludentně ( ) smlouvu o úpravě věci podle ustanovení a násl. . Po provedení díla se dne 4. 4. 2000 dohodli i o výši ceny (636.552,- Kč)…… žalovaní byli proto povinni zaplatit žalobci sjednanou cenu“.

Z uvedeného je evidentní, že právní závěr odvolacího soudu dovozující neplatnost smlouvy o dílo (ze dne 21. 6. 1999), jenž dovolatelé učinili předmětem své kritiky v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle , nebyl pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci určující. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé naopak spočívá na právním závěru, že účastníci konkludentním způsobem platně uzavřeli smlouvu o úpravě věci (, obč. zák.), přičemž přisouzená částka představuje plnění z této smlouvy. Proti tomuto právnímu závěru však dovolatelé podle obsahu dovolání ničeho konkrétně nenamítají a jeho správnost nezpochybňují. Za této situace (při vázanosti obsahovým vymezením dovolacího důvodu) nezbylo, než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tudíž dovolání není podle přípustné. Dovolací soud proto dovolání odmítl ( věta první a ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá stavu, kdy žalobkyni nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti žalovaným, kterým bylo dovolání odmítnuto ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2004

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu