Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 88/2021
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem Ph.D. ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 107,96 Kč - smluvní pokuta
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 107,96 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 107,96 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 12. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 6 107,96 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení poskytnuté mu v souvislosti se smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (5 000 Kč) a zčásti pak za nezaplacené splátky nájemného za pronajaté zařízení (759,96 Kč) a poplatek za odpojení ve výši 500 Kč ponížený o zápočet ve výši 152 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na absenci vyjádření účastníků soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ , pouze na základě listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná.
3. Mezi účastníky byla 28. 1. a 21. 9. 2016 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo na základě níž měla být žalovanému poskytnuto zařízení blíže specifikované v zakázkovém listu (smlouva ve spojení se zakázkovým listem). K datu 20. 10. 2017 byl žalovanému dle zakázkového listu odebrán wifi modem a předáno zařízení HD DVR box, resp. instalováno zařízení DMC7002KLG. Podle ceníku činilo nájemné za uvedené zařízení částku 190 Kč/měsíc. Dopisem ze 7. 11. 2018 byl žalovaný vyzván ke vrácení (blíže nespecifikovaného) zapůjčeného zařízení. Podle smlouvy, pokud nebude zapůjčené zařízení vráceno v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami, je klient povinen zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Ceník neobsahoval žádnou položku, která by pamatovala na nevrácení zařízení HD DVR box, pouze položku pokuty za nevrácení zařízení DMC7002 ve výši 5 000 Kč. Fakturami č. 257435739, 258908331, 260381121 a 261862313 byly žalovanému vyúčtovány částky nájemného zapůjčených přístrojů ve výši 759,96 Kč a fakturou č. 262749921 odpojovací poplatek ve výši 500 Kč ponížený o snížené nájemné ve výši 152 Kč. Přes opakovanou výzvu (12. 5. 2020) zůstal dluh neuhrazen.
4. Soud v projednávané věci postupoval podle zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZEK“). Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, která měla náležitosti stanovené § 63 ZEK a je tedy platná. Na základě této smlouvy byl povinen provozovatel poskytovat služby elektronických komunikací a uživatel (žalovaný) za tyto služby platit (§ 64 odst. 1 ZEK) a plnit další podmínky smluvního ujednání, a to včetně platby smluvních pokut podle § 63 odst. 3 písm. j) ZEK i všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy. Žalovaný měl porušit svoji povinnost plynoucí ze smlouvy vrátit po jejím ukončení (v souladu s § 65 odst. 3 ZEK) zapůjčené technické zařízení specifikované v zakázkovém listu příslušným kódem, které byl žalovaný v souladu se všeobecnými smluvními podmínkami povinen vrátit ve lhůtě sedmi dnů od ukončení smlouvy. Soud se tak zabýval tím, zda žalovanému bylo zařízení poskytnuto, a dospěl k závěru, že se tak stalo. Bylo tak na žalovaném, aby prokázal, že zařízení vrátil, byť i opožděně. Této svojí povinnosti nedostál, protože v řízení zůstal nečinný. Sama smluvní pokuta sice byla stanovena ceníkem, nikoli tedy striktně vzato dohodou účastníků smlouvy, na druhou stranu bylo zcela na vůli žalovaného, zda nastanou podmínky pro vznik povinnosti takovou pokutu zaplatit. Výše pokuty i podmínky pro vznik platební povinnosti pak soud nepovažoval za rozporné s § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen„ OZ“).
5. Pokud jde o povinnost zaplatit za pronájem uvedených zařízení, soud dospěl k závěru, že je na místě postupovat podle § 2201 a násl. OZ , když nájemné vyplývalo z ceníku žalobce, stejně jako porušení platební povinnosti ze strany žalovaného. Částka za odpojovací poplatek byla stanovena rovněž ceníkem. Lhůtu k plnění u všech přiznaných částek soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ .
6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ ) Náklady řízení žalobce tvořila odměna právního zástupce ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva v celkové výši 300 Kč. Dále náleží žalobci náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč a daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak je žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ . Dle názoru soudu se jedná o formulářový typ žaloby, kdy je ze soudního systému zřejmé, že obdobný vzor je užíván i v jiných kauzách stejného žalobce, jež se liší pouze výší dlužné částky a tím, že jde buď o dlužné částky za služby, smluvní pokuty za nevrácené zařízení nebo dluhy na kupní ceně zařízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ ) ani dovolání (§ 236 odst. 1 OSŘ a contrario).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uloženou povinnost, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.