Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 160/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 6. 3. 2002, byl Z. S. uznán vinným trestným činem zvláště těžkého podvodu v 87 případech podle § 263 odst. 1, § 266b, § 263a, § 52, § 53, § 27 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že poté co si v M. v časovém období asi tří let od roku 1990 opatřil minimálně 845 formulářů eurošeků, které objednával vždy po deseti kusech, které byly převážně vydány D. B. v M., případně P. M., a dále si opatřil v období od roku 1990 do roku 1994 kreditní a zákaznické karty různých bank a firem, přičemž pro část z nich požádal také o dodatečné karty, které obdržel, a začátkem roku 1994 je prodal jisté občance P. jménem \"A.\", a to v M. za částku ve výši 10.000,-DM, si dne 8. 4. 1994 dále nechal proplatit jeden šek u P. M., a dne 15. 5. 1994 započal svoji cestu do V., na níž si nechal na různých místech proplatit více jak 800 ec-šeků vystavených každý na 360,-DM, které musely banky z důvodů záruční funkce proplatit, ačkoliv konto obžalovaného nevykazovalo dostatečné krytí a vznikla tak škoda ve výši celkem 304.778,27 DM, a dále se v období od prosince roku 1993 kromě toho podílel na 192 případech zneužití kreditních karet, které provedl buď sám nebo je předal dalším osobám a způsobil tak škodu ve výši 102.594,56 DM. Způsobil tak celkovou škodu ve výši 407.372,83 DM.

Za to byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a dvou měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil podle předem promýšleného plánu závažné majetkové trestné činnosti a způsobil poměrně vysokou škodu na cizím majetku. Nelze přehlédnout ani vlastní způsob provedení činu a nemalé časové období páchání trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík