Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 164/2004

U S N E S E N Í

Podle se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. J., rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, ze dne 5. 2. 2002, č. 616/00, č. rozsudku 117 z roku 2002, a to pro trestný čin loupeže podle , č. 3, 62 bis, 69 odst. 2 italského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a osmi měsíců a peněžitému trestu ve výši 1.000,- Euro, a to se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Soudu v Udine ze dne 28. 6. 2000, č. 4017/1999, č. rozsudku 567/2000.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Udine, Italská republika, jenž nabyl právní moci dne 10. 5. 2002, byl M. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle čl. 628 odst. 3, č. 3, 62 bis, 69 odst. 2 italského trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že vstoupil do květinářství vedeného paní P. a požádal o „ peníze“ a na odmítnutí oběti jí udeřil šroubovákem do zad a pěstí, poté se vzdálil a odcizil částku, která se nacházela v pokladně obchodu. Za to mu byl uložen trest v délce tří roků a osmi měsíců a peněžitý trest ve výši 1.000,-Euro se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Soudu v Udine ze dne 28. 6. 2000, č. 4017/1999, č. rozsudku 567/2000, za současného zrušení tohoto trestu, přičemž tímto rozsudkem Soudu v Udine byl M. J. odsouzen pro trestný čin podle italského a trestný čin podle , , č. 1 italského k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 800.000 ITL, přičemž trestné činnosti se dopustil v podstatě tak, že dne 17. 6. 1999 v L. se násilím zmocnil částky 150.000 ITL tak, že poškozenou D. P. udeřil opakovaně pěstí a způsobil jí zranění obličeje – pohmoždění levé lícní kosti s léčením po dobu 10-ti dnů.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení italského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.), a to i v případě trestného činu z rozsudku Soudu v Udine ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 567/2000. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. J. se dopustil opakovaně závažné násilné majetkové trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík