Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 12/2021-28
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 7 507 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 507 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 23. 4. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 507 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 23. 4. 2020 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 23. 11. 2020 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 7 507 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 23. 4. 2020 do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu číslo uzavřené s žalovanou dne 6. 12. 2019 dodávala plyn do odběrného místa na adrese adresa žalované, číslo EIC anonymizováno, avšak žalovaná jí nezaplatila cenu plynu dodaného do tohoto odběrného místa v období od 21. 12. 2019 do 29. 3. 2020 ve výši 7 507 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala daňovým dokladem (fakturou) číslo splatnou dne 22. 4. 2020.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.
3. Soud účastnice vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že s tím i ona souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“) /.
4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:
6. Dne 6. 12. 2019 uzavřely žalobkyně, jež je obchodníkem s plynem a elektřinou, a žalovaná písemnou smlouvu – označenou jako„ Smlouva o poskytování služeb plyn“ – na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa na adrese adresa žalované, číslo EIC anonymizováno, a žalovaná se zavázala platit žalobkyni za sdružené služby dodávky plynu platit žalobkyni sjednanou úplatu (cenu). Souhrnnou fakturou, vystavenou dne 8. 4. 2020 pod variabilním symbolem číslo, vyúčtovala žalobkyně žalované cenu plynu (včetně souvisejících služeb v plynárenství), dodaného jí do předmětného odběrného místa v období od 21. 12. 2019 do 29. 3. 2020, ve výši 7 507 Kč, se splatností určenou na den 22. 4. 2020; součástí faktury byl rozpis množství odběru plynu a výpočtu účtované částky. Jelikož žalovaná ve lhůtě splatnosti vyúčtovanou částku za dodávku plynu nezaplatila, vyzvala ji žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, dopisem ze dne 15. 10. 2020 k jejímu uhrazení, a to nejpozději do 25. 10. 2020, s tím, že jinak přistoupí k soudnímu uplatnění pohledávky; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 15. 10. 2020.
7. Po právní stránce soud poměr mezi účastnicemi posoudil jako právní vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, a § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), na základě níž vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni (kupní) cenu za plyn dodaný jí v rozhodném období do sjednaného odběrného místa. Tuto svou povinnost však žalovaná porušila. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované v daném období dodala plyn do předmětného odběrného místa, a žalovaná jí jeho cenu v uvedeném rozsahu neuhradila. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení (z dlužné jistiny) je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči ní byla žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) také zaplacení úroku z prodlení.
8. Z výše vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 507 Kč a zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 10 % ročně) z této částky za dobu od 23. 4. 2020 do zaplacení.
9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč
10. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Přitom zohlednuil i typovou jednoduchost uplatněného nároku.
11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (obchodníkem s plynem a elektřinou) a nepochybně je (nebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což výrazně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).