Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1180/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. a podle § 187 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, dále bylo rozhodnuto ve smyslu § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání věcí.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo Krajským soudem v Hradci Králové dne 21. 1. 2004, pod sp. zn. , podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Předmětná rozhodnutí napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, ve kterém odkázal na dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle dovolatele spočívá dovolací důvod v tom, že „jak soud prvního stupně, tak soud odvolací nesprávným způsobem vyhodnotily skutková zjištění a provedené důkazy, čímž došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Oba soudy nesprávně vyhodnotily důkazy jak z přípravného řízení, tak i důkazy provedené při hlavním líčení“. V další části podaného dovolání je poukazováno na to, že soudy vůbec nebraly při svém rozhodování v úvahu námitky obhajoby, směřující do oblasti skutkových zjištění a odvolací soud zcela mechanicky, bez hlubšího posouzení věci, odvolání obviněného zamítl. Soudy podle obviněného postupovaly v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a v rámci hodnocení důkazů braly v úvahu zejména tvrzení svědčící v jeho neprospěch, přičemž pro vyslovení závěrů o jeho vině neměly dostatek „jednoznačných, věrohodných a přesvědčivých důkazů“. Podle názoru obviněného nebylo důkazy prokázáno, že by se dopustil jednání, které bylo kvalifikováno podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., ale důkazy bylo mu prokázáno pouze spáchání podvodu podle § 250 odst. 1, event. § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, event. aby sám překvalifikoval jeho jednání a uložil mu přiměřený trest.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se k dovolání do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e tr. ř.), přičemž je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a proto bylo nejprve třeba posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze vůbec považovat za důvod vymezený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Zmíněný dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku – dovolání, byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Rovněž je nezbytné uvést, že je rozdíl mezi řádným opravným prostředkem a mimořádným opravným prostředkem a následně opětovně zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti skutkového stavu věci, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Z uvedeného vyplývá, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. V souvislosti s výše uvedeným je potřebné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. , či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. , ve kterém Ústavní soud jednoznačně uvádí, že „Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu“.

Ze skutečností shora uvedených plyne, že Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a vzhledem k tomu, že není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoli způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu , ). V souvislosti s otázkou zjištění skutkového stavu věci a následného právního posouzení skutku je vhodné uvést, že proces zjišťování skutkového stavu věci spadá do pravomoci soudu nalézacího, když v průběhu nalézacího řízení musí soud nejprve provést v souladu se zákonem důkazy potřebné pro náležité zjištění skutkového stavu věci, tyto důkazy pak musí hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, který soud vyjádří v tzv. skutkové větě a své úvahy rozvede v odůvodnění rozhodnutí (§ 125 odst. 1 tr. ř.). Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci řízení o dovolání hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají tudíž povahu právně relevantních námitek.

Pokud jde o námitky, které v podaném dovolání uplatnil obviněný, je vhodné k těmto uvést, že tyto směřují zcela jednoznačně do oblasti skutkového zjištění. Obviněný předně namítá, že soudy při svém rozhodování vycházely pouze z důkazů, které vyznívaly v jeho neprospěch, přičemž svá rozhodnutí vybudovaly na těchto důkazech, aniž by respektovaly ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., a k závěru o vině obviněného dospěly přestože neměly k dispozici dostatek přímých či nepřímých důkazů, přičemž poukazuje na zkrácení práva na obhajobu, jehož naplnění spatřuje v tom, že se stejnou pečlivostí orgány činné v trestním řízení neobjasňovaly skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Jestliže obviněný vyjádřil názor, že důkazy získanými a následně provedenými v hlavním líčení nebylo prokázáno naplnění znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek, ale toliko naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 (event. § 250 odst. 1, 2 tr. zák.), pak je nepochybné, že se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, ze kterého musí Nejvyšší soud při posuzování uplatněného dovolacího důvodu vycházet, a že se snaží novým hodnocením důkazů, které by odpovídalo jeho představám, dosáhnout změny ve skutkovém zjištění a právně pak posoudit takto upravený skutkový stav podle § 250 tr. zák.

Z výše uvedeného je zřejmé, že právě hodnocením důkazů v souladu s představami obviněného se tento snaží docílit změny skutkového stavu věci a v závislosti na této změně pak změny právního posouzení skutku. Jestliže tedy obviněný v podaném dovolání uplatňuje námitky, které nesouvisejí s právním posouzením skutku, lze uzavřít, že takové námitky nejsou způsobilé dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, přičemž shledal, že jím deklarované námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by musel Nejvyšší soud věc meritorně ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. října 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann