Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tvo 45/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Proti obviněným mladistvým J. Č. a D. S. je vedeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako provinění vraždy podle , 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s

Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. , byl podle a tr. ř. z důvodu tr. ř. obviněný mladistvý J. Č. vzat do vazby; vazba byla započtena dnem 20. 4. 2004 od 10.30 hodin.

Usnesením téhož okresního soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. , byl podle a tr. ř. z důvodu tr. ř. vzat do vazby i mladistvý D. S.; vazba byla započtena dnem 20. 4. 2004 od 10.55 hodin.

Dne 21. 7. 2004 byla na obviněné mladistvé podána státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 1 KZv 14/2004 obžaloba pro provinění vraždy podle , 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 2004, sp. zn. , bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že obvinění mladiství J. Č. a D. S. byli podle tr. ř. ponecháni ve vazbě z důvodů uvedených v tr. ř.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. září 2004, sp. zn. , byli oba mladiství uznáni vinnými proviněním vraždy podle , 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s a odsouzeni oba shodně podle tr. zák., , 3 k trestnímu opatření odnětí svobody nepodmíněně na osm let, pro jehož výkon byli podle a a zařazeni do zvláštní věznice pro mladistvé. Podle , , odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému mladistvému J. Č. uloženo ochranné ústavní léčení psychiatricko – sexuologické. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozenému Magistrátu m. H. K., odboru sociálních věcí a zdravotnictví.

Proti uvedenému rozsudku podali odvolání krajský státní zástupce v Hradci Králové, oba obvinění mladiství a zákonní zástupci mladistvého J. Č. Trestní věc byla předložena k projednání odvolání Vrchnímu soudu v Praze, u něhož je vedena pod sp. zn. .

Dne 30. 9. 2004 byl Nejvyššímu soudu – soudu pro mládež doručen návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Praze – soudu pro mládež na prodloužení vazby obviněných mladistvých J. Č. a D. S. podle , a to do 20. dubna 2005. Podaný návrh zdůvodnil tak, že oba obvinění mladiství byli nepravomocně odsouzeni pro zvlášť závažné provinění, do současné doby trvají důvody vazby podle tr. ř. Propuštěním mladistvých na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Protože k žádným průtahům ve věci nedošlo, lze uzavřít, že trestní stíhání nebylo možné ve lhůtě trvání vazby podle skončit. Dodal, že veřejné zasedání k projednání odvolání je stanoveno na den 10. listopadu 2004.

Nejvyšší soud se musel nejprve vypořádat s otázkou, zda je vůbec soudem příslušným rozhodovat o předloženém návrhu, a ve shodě s názorem zevrubně rozvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2004, sp. zn. , uzavřel tak, že ve stávajícím stadiu řízení není soudem příslušným rozhodovat o prodloužení vazby obviněných mladistvých.

V obecné rovině je třeba uvést, že z hlediska aplikace příslušných právních norem má zásadní význam skutečnost, že obžaloba na obviněné mladistvé byla podána dne 21. 7. 2004. Stalo se tak již za účinnosti , jehož příslušná ustanovení je proto třeba na daný případ aplikovat (srov. citovaného zákona). To ostatně vyplývá i z ustanovení tr. ř., ve znění , které nově stanovilo, že řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon (jímž je právě ). Pokud tento zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona (tedy podle trestního řádu). Konečně v zakotvil, že pokud tento zákon nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, obecných právních předpisů.

To znamená, že pokud neobsahuje speciální ustanovení, použije se příslušné ustanovení konkrétního obecného předpisu (v daném případě trestního řádu). Tak tomu bude nejen v případě, že speciální ustanovení v zákoně č. zcela chybí, ale i v případě, že některou dílčí problematiku neřeší úplně, důsledně a pro všechny možné situace. Obecné ustanovení pak buď chybějící speciální úpravu zcela nahradí, nebo neúplnou a nejednoznačnou speciální úpravu bude doplňovat, resp. modifikovat (dojde k souběžné aplikaci obou právních norem).

Vrchní soud v Praze při předložení návrhu na prodloužení vazby vycházel především z ustanovení , podle něhož „vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež“.

Nelze pochybovat o tom, že toto ustanovení je speciálním ustanovením upravujícím v řízení proti mladistvým podmínky, za kterých může dojít k prodloužení vazby mladistvého o další dobu nad základní dobu trvání vazby, a že se tedy obecné ustanovení § 71 odst. 3 až 6 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě neuplatní.

V návaznosti na ustanovení vrchní soud aplikoval odstavec 3 tohoto zákonného ustanovení, podle kterého „o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty“.

Speciální ustanovení sice v základní rovině upravuje příslušnost soudu při rozhodování o prodloužení vazby obviněných mladistvých v řízení před soudem, avšak uspokojivou odpověď na řadu otázek nedává. Spor není vlastně jen o tom, že návrh na prodloužení vazby je třeba učinit 15 dnů před skončením lhůty, a že rozhodnutí o něm svěřil zákonodárce do rukou soudce nadřízeného soudu (zřejmě proto, že by zabezpečení senátního rozhodování mohlo činit v praxi potíže s ohledem na potřebu co nejrychlejšího rozhodnutí). Řešení dalších otázek ale již může být sporné, a proto při nedostatku výslovné právní úpravy je třeba užít výkladu.

jako speciální právní norma nedává jednoznačnou odpověď především na otázku, který soud se v rozumí „nadřízeným soudem pro mládež“. Při jejím řešení je proto třeba vyjít z obecné právní úpravy. Otázka věcné příslušnosti soudu je upravena v tr. ř., podle něhož řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud. „Něco jiného“ zákon stanoví hned v následujícím ustanovení , 2 tr. ř., kde vymezuje okruh případů (trestných činů), o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud. Nadřízeným soudem pro mládež ve smyslu pak bude příslušný krajský soud pro mládež, bude-li k projednávání věci věcně příslušný okresní soud pro mládež, nebo příslušný vrchní soud pro mládež, bude-li k projednávání věci věcně příslušný krajský soud pro mládež.

Ačkoliv naposledy citované ustanovení nezakotvuje výslovně, že o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat v prvním stupni, nelze pochybovat o tom, že právě takovou (věcnou) příslušnost měl zákonodárce na mysli. Pokud by totiž měl na mysli i příslušnost funkční, nepochybně by použil jinou formulaci (např. rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který v daném stadiu řízení věc projednává). I z této argumentace lze dovodit, že takovým nadřízeným soudem v žádném případě nemůže být Nejvyšší soud.

Závěr, že by snad mohlo nebo mělo jít o Nejvyšší soud jako nadřízený soud pro mládež, nelze dovodit ani z alternativy použité v , že jde o nadřízený soud pro mládež „soudu pro mládež, který věc již projednává“. Ta totiž míří na případy, kdy tento soud není příslušným soudem podle ustanovení o příslušnosti (srov. až tr. ř. a až ). Tak tomu může být v případě, že státní zástupce podal obžalobu nepříslušnému soudu pro mládež nebo věc projednává z jiného důvodu nepříslušný soud pro mládež, přičemž je třeba urychleně rozhodnout o prodloužení lhůty vazby, a proto nelze v tom okamžiku řešit otázku příslušnosti, která bude případně rozhodnuta až po rozhodnutí o prodloužení lhůty vazby (srov. § 24 tr. ř.). V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem publikovaným v odborné literatuře (Šámal, P. – Král, V. – Baxa, J. – Púry, F. : Trestní řád. Komentář. Díl I. 4. vydání. C. H. Beck. Praha 2002, s. 490; shodně Šámal, P. : K rozhodování o vazbě a k trvání vazby mladistvého podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, Trestněprávní revue č. 2/2004, s. 38).

Nelze v těchto souvislostech nezaznamenat, že o prodloužení vazby v řízení před soudem ve smyslu věta první rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat (v prvním stupni) nebo který věc již projednává (za okolností výše zmíněných). Návrh na prodloužení lhůty vazby podle věta druhá citovaného zákona proto může učinit jen předseda senátu soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat (v prvním stupni) nebo který věc již projednává (za okolností výše zmíněných), tedy nikoliv předseda senátu soudu pro mládež, který v daném stadiu věc rozhoduje. Pak ovšem tímto předsedou senátu nemůže být předseda senátu odvolacího soudu, neboť jmenované ustanovení se na řízení před soudem druhého stupně nevztahuje.

Je proto na místě učinit druhý významný závěr, že nadřízeným soudem ve smyslu je buď příslušný krajský soud pro mládež (je-li k projednání věci věcně příslušný okresní soud pro mládež), nebo příslušný vrchní soud pro mládež (je-li k projednání věci věcně příslušný krajský soud pro mládež), nikdy však jím není Nejvyšší soud, a že předseda senátu soudu druhého stupně v tomto případě není osobou oprávněnou podat mu návrh na prodloužení vazby.

Nejvyšší soud nadřízeným soudem ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být i proto, že zásadně rozhoduje v senátě a jen zcela výjimečně v prvním stupni. Rozhodnutí o prodloužení vazby ve věci projednávané před soudy nižších stupňů však takovým rozhodnutím není.

Jestliže speciální ustanovení neupravuje příslušnost (věcnou ani funkční) soudu pro mládež při rozhodování o prodloužení vazby za situace, kdy se věc již nachází u soudu druhého stupně, uplatní se (pro tento případ) obecný právní předpis, tj. trestní řád. Podle jeho § 71 odst. 7 tr. ř. „jestliže doba trvání vazby stanovená podle odstavce 5 nebo 6 skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění na svobodu příslušný tento nadřízený soud“.

Upravil-li zákonodárce tímto způsobem funkční příslušnost soudu pro případ, že doba trvání vazby u „dospělých“ pachatelů skončí ve stadiu řízení před odvolacím soudem, pak není na překážku, aby při nedostatku speciální právní úpravy příslušnosti soudu v tomto stadiu řízení u mladistvých se uplatnilo obecné ustanovení § 71 odst. 7 tr. ř. i u nich. Toto ustanovení nezakotvuje obligatorní povinnost návrhu na prodloužení vazby ani krajní lhůtu, ve které je třeba návrh učinit, proto rozhodnutí v tomto směru může odvolací soud učinit bez návrhu.

Spočetl-li Vrchní soud v Praze, že šestiměsíční vazební lhůta ve smyslu skončí u obou obviněných mladistvých dne 20. října 2004, přičemž v této lhůtě řízení o podaných odvoláních nebude skončeno, neboť veřejné zasedání před soudem druhého stupně je nařízeno až na den 10. listopadu 2004, pak je na tomto soudu, aby o prodloužení vazby obviněných mladistvých rozhodl sám a bez návrhu podle tr. ř. Jako soud nadřízený Krajskému soudu v Hradci Králové učiní takové rozhodnutí v senátě [srov. argumentaci shora a též a , o soudech, soudcích, ve znění změn a doplňků]. Při současné právní úpravě není důvodu, aby rozhodnutí učinil senát vrchního soudu odlišný od senátu odvolacího, jak soudní praxe dovodila po novele trestního řádu provedené Nic nebrání tomu, aby rozhodnutí učinil odvolací senát určený rozvrhem práce pro projednání odvolání obviněných mladistvých. Jistě přitom nepomine, že věcná a funkční příslušnost uvedeného odvolacího soudu je sice dovozována z ustanovení tr. ř., ale výrok rozhodnutí tohoto soudu se bude opírat o ustanovení

Shledal-li Nejvyšší soud z důvodů shora vyložených, že není soudem příslušným rozhodovat o podaném návrhu, řešil ve své podstatě spor o příslušnost mezi ním a Vrchním soudem v Praze. Vzhledem k tomu, že v rámci soustavy obecných soudů v České republice neexistuje soud, který by byl oběma jmenovaným soudům nejblíže společně nadřízen, musel Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán a konečný článek soustavy obecných soudů tento spor vyřešit. Z důvodů již vyložených učinil poslední významný závěr a vyslovil, že ve smyslu § 24 odst. 1 tr. ř. per analogiam je k rozhodnutí o prodloužení vazby obviněných mladistvých příslušný Vrchní soud v Praze.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. října 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková