Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 816/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně K. F. K. D., s.r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému J. S., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 356.887,70 Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2004, čj. -53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27.7.2003, čj. -40, kterým soud prvního stupně odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti usnesení téhož soudu ze dne 3.6.2003, čj. -29. Posledně uvedeným usnesením soud prvního stupně odmítl opožděné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 30.5.2002, čj. -7.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V něm namítá, že oba soudy nesprávně aplikovaly institut náhradního doručení. Dovolatel zastává názor, že za situace, kdy adresát dostane od pošty upozornění o uložení doporučené zásilky s poučením, že tuto zásilku je možno vyzvednout ve lhůtě 15 ode dne uložení a na upozornění není uvedeno, že jde o zásilku soudu ani, že zásilka bude uložena pouze tři dny a adresát si tuto zásilku vyzvedne v patnáctidenní lhůtě, je náhradní doručení vyloučeno. Dle názoru žalovaného mu postupem soudů bylo znemožněno jednat před soudem. Zároveň uvádí, že poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání není proti jeho rozhodnutí přípustné, je protiprávní a porušuje jeho základní lidská práva a svobody. S ohledem na uvedené pak navrhuje, aby dovolací soud zrušil všechna dotčená rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvého stupně k řádnému projednání a rozhodnutí ve věci.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až ) připouští.

Přípustnost dovolání podle není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , a a 2 , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle odvolání pro opožděnost (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s . ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně, která původně podnikala pod obchodní firmou F., spol. s r.o., tuto svoji obchodní firmu změnila, je v záhlaví tohoto rozhodnutí označena novou obchodní firmou.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. října 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu