Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 102/2021

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

k doručování ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 58 614 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 036 Kč od 11. 06. 2021 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 30 578,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 850,73 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 39 708,44 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 107 740 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 809 Kč od 01. 11. 2020 do 10. 06. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 773 Kč od 11. 06. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 036 Kč od 11. 06. 2021 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do částky 30 578,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 850,73 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 39 708,44 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 107 740 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 809 Kč od 01. 11. 2020 do 10. 06. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 773 Kč od 11. 06. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 15. 6. 2021, ve znění doplnění ze dne 8. 7. 2021, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky zahrnující tzv. novou jistinu dříve poskytnutého plnění (47 809,81 Kč), smluvní pokutu (10 805,06 Kč), smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši odpovídající vymezení ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum (dále jen Smlouva číslo) poskytla žalovanému úvěr ve výši 43 000 Kč s tím, že k vyplacení úvěrovaného plnění došlo dne 12. 2. 2020. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy číslo žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaný disponuje platným občanským průkazem, není evidován v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči němu vymáhány pohledávky z dříve poskytnutých úvěrů. Dále taká žalobkyně, především co do určení příjmů žalovaného, vycházela z údajů oznámených samotným žalovaným, z údajů zjištěných nezávisle na žalovaném a z výsledků lustrace provedené v systémech SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit prostřednictvím celkem 24 měsíčních splátek po 3 741 Kč, splatných k 22. dni měsíce, počínaje březnem 2020 Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení odpovídající 83,71 % ročně z poskytnutého úvěru a byly blíže popsány v přehledu, který byl cestou poštovní zásilky žalovanému zaslán spolu s další dokumentací, mj. i s oznámením o schválení úvěru. Žalovaný nicméně sjednané splátky platil pouze v období od 18. 3. 2020 do 1. 6. 2020 (celkem 4 splátky po 3 741 Kč) a poté již nezaplatil ničeho, byť k tomu byl vyzýván. V důsledku prodlení na straně žalovaného, trvajícího déle než 65 dnů, žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a k 28. 9. 2020 zesplatnila částku celé dosud neuhrazené jistiny, k níž přičetla i částku smluvních úroků, jež do data zesplatnění k jistině přirostly (celkem 47 809,81 Kč). K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byl žalovaný povinen k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla v plném rozsahu provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvními ujednáními a v rozsahu právní úpravy spotřebitelského úvěrování, vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny za den, konkrétně za období počínaje od 1. 11. 2020 do zaplacení. Po datu zesplatnění však již žalovaný, navzdory zaslání tzv. předžalobaní výzvy, neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu , (dále jen „ “), jednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud ve věci provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu , provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu, vedeného Českou národní bankou, kde bylo uvedené povolení od 11. 5. 2018 evidováno.

5. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně, oproti podpisu žalovaného, vypracovala dokument označený jako„ HODNOCENÍ KLIENTA“, k němuž byly přiloženy (soudu doložené) přílohy, konkrétně kopie občanského průkazu, výpis z bankovního účtu a potvrzení ČSSZ o výplatě starobního důchodu. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalovaného činí 17 279 Kč měsíčně a jsou představovány toliko již uváděným starobním důchodem. V položce„ Výdaje“ pak byly zaneseny osobní náklady žalovaného (3 410 Kč měsíčně), splátky již poukazované žalobkyni na úhradu jiných závazů (2 744 Kč měsíčně), náklady za bydlení (nájemné a inkaso celkem 3 500 Kč měsíčně) a další náklady na dopravu apod. (200 Kč měsíčně). Celkem tak položka evidovaných výdajů žalovaného dosáhla výše 9 854 Kč. Dle závěrů žalobkyně tudíž žalovaný měsíčně disponoval finančními prostředky ve výši 6 925 Kč, a to za současného zohlednění rezervy ve výši 500 Kč. Pro účely doložení příjmů žalovaného bylo žalobkyni doloženo potvrzení vystavené Českou správou sociálního zabezpečení, dle kterého žalovaný měsíčně pobíral starobní důchod ve výši 17 297 Kč. Stran osobních poměrů žalovaného bylo žalobkyní (na základě tvrzení žalovaného) zjištěno, že je vyučený, žije sám, nemá vyživovací povinnosti a bydlí ve vlastním bytě/domě. Rejstříkem SOLUS žalovaný, podle předloženého výpisu, k datu 7. 2. 2020 neprocházel. V rámci lustrace v Nebankovním registru klientských informací bylo žalovanému přiřazeno skóre 269, jehož výše, dle zde uvedené stupnice, signalizovala vyšší míru rizika. Na bankovním účtu žalovaného č. bankovní účet, byl ke 31. 12. 2019 evidován zůstatek 42,90 Kč s tím, že zde evidované příjmy žalovaného za měsíc prosinec 2019 činily 31 249,40 Kč a výdaje 34 280,97 Kč.

6. Text samotné Smlouvy číslo resp. NÁVRHU NA UZAVŘENÍ SMLOUVY O ÚVĚRU/SMLOUV O ÚVĚRU, datované k datum, je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému částku 43 000 Kč, formou převodu na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 83,71 % ročně, zavázal splatit formou celkem 24 měsíčních splátek po 3 741 Kč, splatných vždy k 22. dni měsíce (celkem tedy 89 784 Kč). V sekci B) pak bylo zakotveno oprávnění žalobkyně zesplatnit částku dosud neuhrazené jistiny a úročení, jež do data zesplatnění přirostla, a to pro případ, kdyby se žalovaný s plněním kterékoli splátky ocitl v prodlení po dobu alespoň 65 dnů (viz čl. 6). Takto zesplatnění plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění, s tím, že pro případ prodlení s plněním na novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 6) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky nové jistiny za každý den prodlení (viz čl. 6) Základní parametry práv a povinností sjednaných shora, byly, specifikovány též v dokumentu označeném jako„ PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, datovaném k datum, přičemž žalovaný podpisem dokumentu označeného jako„ PROHLÁŠENÍ KLIENTA - INFORMACE PRO KLIENTA POSKYTOVÁNÉ ZPROSTŘEDKOVATELEM ÚVĚRU“, datovaného k datum, stvrdil, že mu byly poskytnuty údaje, týkající se parametrů sjednávaného závazku.

7. Žalovanému byl následně zaslán dokument označený jako„ OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru číslo“. Zde byly označeny položky zahrnující vymezení (i.) plnění určeného k čerpání (43 000 Kč), (ii.) celkové částky určené ke splacení čerpaného plnění (89 784 Kč), (iii.) doby trvání a jí korespondujícího počtu splátek (24 měsíců - 24 splátek), (iv.) výše jedné splátky (3 741 Kč) a (v.) úrokové sazby (83,71 % ročně) atd. Spolu s textem uvedeného oznámení byl žalovanému zaslán též dokument označený jako„ SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ“, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od 22. 3. 2020 do 22. 2. 2022) i způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení. Odeslání i přijetí shora uvedených dokumentů je prokazováno poštovní dodejkou, datovanou k 19. 2. 2020.

8. Sjednané plnění žalobkyně, dle potvrzení vystaveného právnická osoba, na shora označený účet žalovanému odeslala dne 12. 2. 2020 (43 000 Kč). Následně prováděné splátky žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako„ Karta klienta“, kde jsou zaznamenány splátky, jež žalovaný na úhradu shora popsaného plnění provedl v období od 18. 3. 2020 do 17. 7. 2020 (4 splátky po 3 741 Kč, celkem 14 964 Kč). Zde je také zaznamenáno, že byl žalovaný k úhradě předepsaných splátek opakovaně upomínán, a to jak formou 1. první upomínky, tak i 2. upomínky. K datu 14. 6. 2021 pak žalobkyně za žalovaným v „ Kartě klienta“ evidovala nedoplatek 47 809 Kč.

9. K úhradě nesplacených splátek (5., 6., resp. 7) byl žalovaný vyzván cestou dokumentů, označených jako„ VÝZVA K ZAPLACENÍ, UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“, datovaných k 24. 8. 2020 a 22. 9. 2020 O aktu zesplatnění byl žalovaný informován cestou dokumentu, označeného jako„ OZNÁMENÍ“, datovaného k 28. 9. 2020, v jehož rámci žalobkyně zesplatněné plnění vyčíslila částkou 47 809 Kč.

10. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní výzva“, v jehož rámci žalovanému stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla, dle předloženého poštovního podacího archu, odeslána dne 26. 5. 2021.

11. Podle , ve znění účinném k datu popisu Smlouvy číslo (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu popisu Smlouvy číslo (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena ve znění účinném k datům počátku prodlení.

20. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaný, jako závazek, ujednaly prostřednictvím Smlouvy číslo. Rozhodný byl v tomto směru především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy číslo nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. S tím, že se žalovaný poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok, zavázal uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou číslo právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr pak žalobkyně, jako poskytovatelka nebankovních půjček/úvěrů, sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. Žalovaný naopak předmětný úvěr sjednal mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

21. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy číslo ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tudíž povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018).

22. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské Unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne datum, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. ). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Citovaná ustanovení již ostatně byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou d (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019).

23. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně své zákonem předepsané povinnosti nedostála a tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající odbornou péčí nepřezkoumávala. Byť je třeba současně doplnit, že žalobkyně pro účely posuzování tzv. úvěruschopnosti shromáždila podklady, které majetkové poměry žalovaného relativně podrobně zachytily, přičemž vycházela nejen z tvrzení žalovaného, ale též z podkladů objektivní povahy, zejména z potvrzení o výši starobního důchodu a výpisu z bankovního účtu (ke zkoumání tzv. úvěruschopnosti viz např. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018). Navzdory této skutečnosti však žalobkyně nevyvodila z předložených dokumentů odpovídající závěry a úvěr, za shora uvedených podmínek, žalovanému poskytla. Jakkoli poznatky vyplývající z předložených dokumentů v mnoha ohledech vůbec nedopovídaly tvrzením žalovaného, případně tvrzení žalovaného přímo vylučovaly. Především je třeba uvést, že žalobkyně zcela opominula zjištění, jež vyplývala z předloženého výpisu z účtu žalovaného. Totiž, že žalovaný již v prosinci 2019 hospodařil tak, že jeho výdaje o cca 3 000 Kč převyšovaly jeho příjmy a zůstatek na jeho účtu ke konci roku 2019 (dva měsíce před vyplacením sjednaného plnění) představoval pouhých 42,90 Kč. Již jen tato skutečnost sama o sobě přisvědčuje závěru, že žalovaný žil bez jakýchkoli rezerv a jen stěží lze dovodit, z čeho by byl schopen v horizontu dalších dvou let každý měsíc splácet dalších 3 741 Kč. Tím spíše, jednalo-li se o starobního důchodce, který žil sám a vyjma doloženého starobního důchodu ve výši cca 17 300 Kč neměl mít žádné další příjmy. Jakkoli tento jinak na svém účtu vykazoval příjmy přes 30 000 Kč, aniž by bylo možné blíže určit, z jakého zdroje finanční prostředky převyšující hodnotu starobního důchodu pocházely. Obdobně ostatně závěry učiněné z výpisu z účtu vylučují i tvrzení žalovaného týkající se jeho příjmů. Sám žalovaný měl dle vlastních tvrzení měsíčně vyžít z částky odpovídající částce tzv. životního minima, k níž byly připočteny též další náklady týkající se bydlení, splátek dalšího úvěru a dopravy (se zohledněním rezervy celkem 9 854 Kč). Nicméně, i toto tvrzení je vylučováno závěry získanými z bankovního účtu žalovaného, neboť tento jen v měsíci prosinci 2019 hospodařil s výdaji přes 30 000 Kč, tedy s cca trojnásobně vyššími.

24. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy číslo vyhodnotil jako neplatný ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatil. Soud uplatněný nárok uznal jako důvodně uplatněný co do částky 28 036 Kč, odpovídajícího částce nesplacené jistiny (se zohledněním 4 splátek po 3 741 Kč), přičemž jako datum, kdy se žalovaný s plněním dostal do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., soud určil den následující po konci lhůty k plnění stanovené v tzv. předžalobní výzvě, tj. datum 11. 6. 2021. A to s ohledem na skutečnost, že, navzdory absolutní neplatnosti závazku ze smlouvy číslo bylo žalovanému právě cestou tzv. předžalobní výzvy sděleno, že mu bylo žalobkyní poskytnuto finanční plnění, jehož jistinu nesplatil. Od naposled uvedeného data, tj. od 11. 6. 2021, tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení.

25. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících smluvní úročení, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení z částky převyšující částku nesplacené jistiny, resp. zákonný úrok z prodlení za období před vznikem prodlení žalovaného, soud uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. S přihlédnutím ke skutečnosti, že nárok na uvedená plnění byl odvozen ze závazku ze Smlouvy č. číslo který, jako absolutně neplatný, od samého počátku nevyvolával právní účinky.

26. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně byla s uplatněným nárokem úspěšná toliko co do částky 28 036 Kč a příslušenství zahrnujícího úrok z prodlení z uvedené částky, počítaný od 11. 6. 2021 do zaplacení. Naopak, nároky na zaplacení částky jistiny převyšující nesplacené plnění, tj. , a souvisejících příslušenství soud zamítl. Již jen s ohledem na poměr částky jistiny přiznané k částce jistiny zamítnuté (a za zohlednění skutečnosti, že hodnota příslušenství zamítnutého taktéž převyšuje hodnotu příslušenství přiznaného) tedy lze uzavřít, že v řízení převažující měrou uspěl žalovaný, který však v řízení zůstal pasivní, na svou procesní obranu nevykonal ničeho, a na jeho straně tedy v souvislosti s vedeným řízením nevyvstaly náklady, jež by mu měla žalobkyně nahradit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.

Nebude-li rozhodnutí ve výroku I. plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).