Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 57/2021
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 970,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 1 970,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 970,40 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o zaplacení částky 1 970,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 970,40 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum ve znění jejího doplnění ze dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 1 970,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi ní jako postupníkem a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“) jako původním věřitelem a postupitelem. anonymizováno a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě anonymizováno poskytla žalovanému úvěr výši 1 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, ale peněžní prostředky do uvedeného data nevrátil. Uplatněná pohledávka je tvořena jistinou úvěru ve výši 1 000 Kč a nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 970,40 Kč. K procesu poskytnutí finančních prostředků žalovanému poznamenala, že anonymizováno poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný příjmení žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 1 000 Kč a splatností dne datum. Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem (v tomto případě 2kwh), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne datum na bankovní účet č. bankovní účet, který žalovaný uvedl. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy zástupcem žalobkyně dne datum.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.
4. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.
5. Z listin y označené jako smlouva o úvěru číslo anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že se v ní anonymizováno zavázala poskytnout žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do datum s tím, že roční úroková sazba činí 40 % p.a., celkový poplatek za poskytnutí úvěru činí 970,40 Kč, RPSN činí 9 349,10 % a celková dlužná částka činí 1 999,99 Kč. Listin Listina byla žalovaným podepsána za pomoci elektronických prostředků komunikace na dálku uvedením SM kódu 2kwh.
6. Z potvrzení o platbě na účtu soud zjistil, že dne datum byla z účtu anonymizováno zaslána na účet č. bankovní účet částka 1 000 Kč.
7. Z listin y označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy číslo soud zjistil, že anonymizováno postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum anonymizováno oznámila žalovanému postoupení pohledávky.
9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporné pohledávky do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum, což se podává z poštovního podacího lístku z téhož dne.
10. Z databáze obec národní banky soud zjistil, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR, a to domácnostem na spotřebu se splatností do 1 roku včetně, činily v prosinci 2018 18,96 % a v lednu 2019 19,07 %.
11. Ze sdělení právnická osoba ze dne datum se podává, že majitelem účtu č. bankovní účet je jméno příjmení.
12. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi anonymizováno a žalovaným, jíž se anonymizováno zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 970,40 Kč a úrokem ve výši 40 % p.a., celkem tedy částku 1 999,99 Kč, vrátit do datum. Dne datum byla anonymizováno zaslána částka 1 000 Kč na účet č. bankovní účet, jenž patří jméno příjmení.
13. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Protože anonymizováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
17. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
18. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
21. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi anonymizováno, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum za pomoci prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. , neboť anonymizováno (úvěrující) se zavázala žalovanému (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky (1 000 Kč), a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % p.a. a poplatek ve 970,40 Kč.
22. Ve smlouvě sice bylo uvedeno, že roční úroková sazba činí 40 % p.a., avšak současně s ní byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 970,40 Kč Celkem tak byl žalovaný za poskytnutý úvěr ve výši 1 000 Kč povinen anonymizováno vrátit za 27 dnů částku 1 999,99 Kč. Pokud jde o poplatek ve výši 970,40 Kč, soud jej posoudil podle jeho obsahu jako úplatu za užívání půjčené jistiny, a tedy jako úrok podle § 2395 o.z. Nejde totiž o nic jiného než o„ odměnu“ za poskytnutí finančních prostředků. Soud konstatuje, že cena peněz zahrnuje nejen čistý zisk z půjčené jistiny, ale i náklady spojené s poskytnutím úvěru. anonymizováno tedy půjčku ve výši 1 000 Kč poskytovala za částku 970,40 Kč označenou jako poplatek. Soud tuto cenu peněz přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že úvěr byl ve skutečnosti úročen úrokem ve výši 1 312 % ročně. Dle statistiky vedené Českou národní bankou byla obvyklá úroková míra v bankovním sektoru v prosinci 2018 18,96 % ročně a v lednu 2019 19,07 % ročně. V daném případě tak úrok ve výši 1 312 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více než osmašedesátkrát, a tedy mnohonásobně než je obvyklé.
23. Otázkou přiměřenosti výše úroků se mnohokrát zabýval i Nejvyšší soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ), který dovodil, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud konstatuje, že byť se citované závěry Nejvyššího soudu vztahovaly ke smlouvě o půjčce a k právní úpravě platné do datum, plně se uplatní rovněž na projednávanou věc, neboť jsou zcela použitelné rovněž na právní poměry posuzované podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, a to rovněž na smlouvu o úvěru.
24. V souladu s právními závěry dovozenými Nejvyšším soudem tak soud dospěl k závěru, že i přes zohlednění krátkodobosti a rizikovosti poskytnutého úvěru je úrok sjednaný ve smlouvě o úvěru z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o.z. , k čemuž soud přihlédne i bez návrhu v souladu s § 588 o.z.
25. Soud se pak dále zabýval oddělitelností ujednání o úroku od ostatních ujednání smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je její integrální součástí. Sjednání úroku je pojmovým znakem smlouvy o úvěru, navíc ze smlouvy o úvěru vyplývá, že byla pevně stanovena výše RPSN a z ní vyplývala výše splátek a výše úroku (poplatku), když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání RPSN a s tím související akceptace úroku by nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednaný úrok, jenž byl ve smlouvě o úvěru označený jako poplatek, činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o.z. a § 576 o.z. a contrario.
26. Provedeným dokazováním pak bylo prokázáno, že částka 1 000 Kč byla zaslána na účet č. bankovní účet, jehož majitelem nebyl v době zaslání uvedené částky žalovaný, nýbrž jméno příjmení, pročež soud nemohl tvrzený vztah mezi žalobkyní (předchůdkyní žalobkyně) a žalovaným posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , neboť nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 1 000 Kč žalovanému.
27. Na základě shora uvedeného tak soudu nezbylo než dospět k závěru, že žaloba nebyla podána oprávněně, pročež ji jako nedůvodnou zamítl.
28. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a contrario, když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).