Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 116/2021-50

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 2 940 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 675,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 535,52 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 288,69 Kč, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 264,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 278,46 Kč, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 2 264,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 264,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 675,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 535,52 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 288,69 Kč, zastavuje. II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 264,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 278,46 Kč, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 2 264,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 264,21 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

ve smyslu ustanovení :

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 2 940 Kč s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného smluvního úroku a zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 20. 4. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení anonymizována dvě slova) a žalovaným. Výše úvěru činila 12 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, uhradil celkem částku 17 940 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 11. 6. 2021, č. j. -19, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké konkrétní informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Podáním ze dne 16. 6. 2021 doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom směru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ověřovala její právní předchůdkyně, přičemž vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným v kartě zákazníka a dále z jeho výplatních pásek. Uvedla, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr měl stálý příjem ze zaměstnání od právnická osoba obec ve výši 20 977 Kč měsíčně a neměl jinou půjčku u její právní předchůdkyně. Navíc žil ve spoluvlastnickém bytě nebo domě. Současně si v insolvenčním rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále soud upozornila na ust. věty druhé , o spotřebitelském úvěru, dle kterého je neplatnost smlouvy v případě neprokázání prověření úvěruschopnosti spotřebitele pouze relativní. A dále na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -97 ze dne 31. 7. 2020, kdy bylo rozhodováno v obdobné věci.

4. Podáním ze dne 24. 8. 2021 vzala žalobkyně zpět žalobu co do částky 675,79 Kč z dlužné jistiny, částky 288,69 Kč z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a částky 535,52 Kč z kapitalizovaného úroku s odůvodněním, že žalovaný uhradil na svůj dluh po podání žaloby celkem 1 500 Kč. Při jednání konaném dne 6. 9. 2021 udělila zástupkyně žalovaného souhlas s částečným zpětvzetím žaloby a řízení bylo proto výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s ust. , (dále též jen „ “) částečně zastaveno.

5. Na podkladě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 4. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 12 000 Kč za úrok ve výši 1 680 Kč. Dále byl ve smlouvě sjednán poplatek ve výši 2 600 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 20 880 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 360 Kč. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný je spoluvlastníkem bydlení, což bylo ověřeno výpisem z katastru, je ženatý a má 5 nezaopatřených dětí. Jeho měsíční příjem činil 20 977 Kč ze zaměstnání ve firmě MOTORPAL Jihlava. Zaměstnání však nebylo právní předchůdkyní žalobkyně ověřeno. Měsíční výdaje na bydlení žalovaného činily dle zákaznické karty 1 350 Kč, osobní výdaje 14 000 Kč. Splátky úvěrů činily 1 000 Kč měsíčně, neboť žalovaný již měl v té době úvěr u právnická osoba v celkové výši 25 000 Kč. K ověření uvedených údajů předložil žalovaný pouze výplatní pásky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.

6. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. a , (dále též jen o.z.) a dále , , , věta druhá o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“).

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení anonymizována dvě slova) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 12 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila soudu pouze kartu zákazníka, z níž je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla prakticky žádné doklady k ověření tvrzených majetkových poměrů žalovaného (kromě výplatních pásek) a vycházela tak především z jeho tvrzení. Soudu přitom není zřejmé, proč žalobkyně neprovedla alespoň lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech dlužníků (např. SOLUS nebo CEE), resp. toto netvrdila a nepředložila o tom soudu žádný doklad. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v ISIR, ale ani doklad o této lustraci nepředložila. Nadto ze zákaznické karty vyplývá, že zaměstnání žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně neověřila a údajně ověřené výplatní pásky soudu nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba anonymizována dvě slova) nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr, byť řádně neposoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 4. 2017 neplatná a žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky má vůči žalovanému právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Protože žalovaný již žalobkyni resp. její právní předchůdkyni uhradil částku 19 440 Kč, přičemž jistina úvěru představující bezdůvodné obohacení činila 12 000 Kč, je žaloba nedůvodná jako celek, a proto ji soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

9. Pokud se jedná o námitku žalobkyně ve vztahu k povinnosti uchovávat dokumenty, které spotřebitel předkládá při uzavírání smlouvy, kdy žalobkyně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, pak je třeba uvést, že jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona , který však v této věci není aplikován, neboť od 1. 12. 2016 platil již nový zákon o spotřebitelském úvěru, a to , který v ust. , odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat po dobu 5 let.

10. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a podle ust. by mu tak náležela plná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného náklady řízení nepožadovala, rozhodl soud tak, že náklady řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.