Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 6/2021-29
Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Kožušníkovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 9 509,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku
8 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 750 Kč od 10. 2. 2020 do
zaplacení.
II. Pokud se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení dalších 759,94 Kč a dále
zákonného úroku z prodlení z částky 9 509,94 Kč od 28. 8. 2018 do 9. 2. 2020 a z částky
759,94 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 251 Kč do
3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 750 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení. II. Pokud se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení dalších 759,94 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 9 509,94 Kč od 28. 8. 2018 do 9. 2. 2020 a z částky 759,94 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 251 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 4. 11. 2020, který doplnila podáním ze dne 10. 2. 2021, domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky
9 509,94 Kč se zákonnými úroky z této částky od 28. 8. 2018 do zaplacení. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že se jedná o pohledávku jí postoupenou na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019, vzniklou ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 4. 2018, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba prostřednictvím internetových stránek. Na základě této smlouvy právnická osoba jako věřitel poskytla žalovanému jako dlužníkovi po předchozím posouzení úvěruschopnosti neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč na dobu neurčitou dle čl. II. odst. 1.–4 smlouvy a žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši
8,5 % měsíčně dle čl. IV. odst. 1. smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV. odst. 2. smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru
a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která ze dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla v souladu s čl. V. smlouvy a bodu
9.9 obchodních podmínek sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu. Minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy
o revolvingovém úvěru. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal celkem částku 10 000 Kč, kterou měl v souladu s příslušnými výpisy generovanými a doručovanými dlužníkovi prostřednictvím jeho uživatelského účtu či emailu splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené ve výpisu, a to až do výše dlužní částky. Žádost o poskytnutí každého takového úvěru včetně akceptace a informace o vyplacení požadované částky je obsažena vždy v dokumentu Loan application. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu úvěru, jak je uvedena v posledním vydaném výpisu, který obsahuje přehled celkové dlužné částky ke dni splatnosti.
2. Ve věci byl dne 10. 11. 2020 pod č. j. EPR 287821/2020-5 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 18. 12. 2020, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků (zástupce žalobkyně), vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby se jednání konalo v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. Žalovaný, ač byl k jednání řádně a včas předvolán, se nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nežádal.
4. Z listin předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru, z obchodních podmínek, z informací o vyplacení, z měsíčních výpisů, z fotokopie občanského průkazu žalovaného, z potvrzení o provedené platbě, z finančního přehledu pohledávky, ze smlouvy
o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z předžalobní výzvy zjistil soud tento skutkový stav: Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba uzavřel dne 27. 4. 2018 prostřednictvím internetu smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru
a příslušné poplatky, vše na základě smlouvy a podmínek v ní stanovených. Byla sjednána úroková sazba 8,5 % měsíčně. Bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Úrok i poplatek za čerpání bude splácet spolu s jistinou úvěru. Bylo dohodnuto, že úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání úvěru bude žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 27. 4. 2018. Dne 27. 4. 2018 vyčerpal žalovaný částku 10 000 Kč (potvrzení o provedené platbě na účet č. bankovní účet, variabilní symbol). Celková úhrada žalovaného činila 1 250 Kč (z přehledu příchozích plateb klienta – žalovaného – k č. úvěru číslo). Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Celková odprodaná částka dle přílohy smlouvy o postoupení pohledávek 11 976,56 Kč, z toho dlužná jistina 9 509,94 Kč. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 a zároveň i předžalobní výzva.
5. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 750 Kč. Žalobkyně prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, a to smlouvou o postoupení pohledávek. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a že jí žalovaný uhradil částku 1 250 Kč. Zaplacení zbývající částky 759,94 Kč není žádáno po právu, neboť smlouva byla shledána neplatnou. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná konkrétní tvrzení k tomu, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, nenavrhla v tomto směru ani žádné důkazy. Po písemné výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení žalobkyně v podání ze dne 10. 2. 2021 pouze popsala vnitřní kritéria, kterými se právní předchůdce žalobkyně při poskytování úvěru řídil. Žádné důkazní návrhy žalobkyně opět neučinila a ke svému podání připojila oznámení o postoupení pohledávek, ve kterém zároveň žalovaného vyzvala k úhradě částky v celkové výši 13 186,56 Kč, dále doklad o odeslání (podací lístek) a přehled úhrad žalovaného. K jednání se žalobkyně nedostavila, takže se zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnění konkrétních tvrzení ve vztahu k poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy
a důkazních návrhů. V dané věci tak z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně (její předchůdkyně) řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 10 000 Kč, uhradil
1 250 Kč, dosud neuhrazená částka 8 750 Kč na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dostál jím zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které žalovaný skutečně vyčerpal,
a částkou, kterou žalobkyni uhradil. Tzn. žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 8 750 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od 10. 2. 2020 (v návaznosti na výzvu k zaplacení) do zaplacení (výrok I. rozsudku), a to podle obecných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 1970 občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (vládní nařízení č. 351/2013 Sb.), neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku).
9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 251 Kč. Soud vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do nároku na zaplacení 8 750 Kč s úroky, jak je uvedeno ve výroku
I. rozsudku (tzn. úspěch v 92 %) a neúspěch co do nároku na zaplacení 759,94 Kč s úroky, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku (tzn. neúspěch v 8 %). Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 84 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činila 1 489 Kč a skládá se ze soudního poplatku 400 Kč a z nákladů právního zastoupení 1 089 Kč Náklady právního zastoupení představují: odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč, což je v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátní tarif), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově
i právně obdobných věcech (jak vyplývá z informačního systému ISAS). V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty (21% DPH), tj. o částku 189 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně, což soudu doložil. 84 % z částky 1 489 Kč představuje částka 1 251 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit přiznané náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).