Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2221/2004

U S N E S E N Í

o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2004, č.j.

-93, t a k t o :

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 2004, č.j. -93 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2003, č.j. -58 v napadeném zamítavém výroku ve věci samé. Ve výroku o náhradě nákladů rozsudek soudu prvního stupně změnil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně shodně s tímto soudem dospěl k závěru, že z objektivního hlediska nemohlo dojít v souvislosti

s informací, uvedenou na transparentu (v té době pravdivou), ke snížení důstojnosti nebo vážnosti žalobce ve společnosti ve značné míře. V této souvislosti je třeba odkázat na to, že za hrozby žalobci byla žalovanému uložena trestněprávní sankce. Soud druhého stupně se tak ztotožnil se skutkovým i právním posouzením věci soudem prvního stupně a neshledal předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy

v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákona (dále jen o.z.).

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23. dubna 2004, když zástupci žalobce byl doručen téhož dne.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce včasné dovolání ze dne 20. května 2004, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále jen \" \"). Závažnou právní otázku mimo jiné vidí žalobce v tom, aby soud vyřešil vztah jednočinného souběhu trestného činu a zásahu do práv na ochranu osobnosti. Domnívá se, že není žádnou satisfakcí pro žalobce, že žalovaný byl trestním soudem potrestán. Dále nesouhlasí se závěrem obou soudů, že informace

na transparentu byla pravdivá. Žalobce uvádí, že své dluhy v té době řádně platil, tudíž šlo o nepravdivou informaci. Naopak žalovaný hrubým způsobem zasáhl do cti a důstojnosti a rodinné a intimní sféry žalobce a měl by být ohledně tohoto zásahu zhodnocen i následek v duševním životě manželky žalobce. Na závěr dovolatel navrhl, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil.

K tomuto dovolání se žalovaný nevyjádřil.

Jak vyplývá z obsahu spisu a z dovolání žalobce, není v označené věci dovolání přípustné podle ustanovení a b) Takto by přípustnost dovolání v této věci mohla být založena pouze již jen ve smyslu ustanovení , avšak dovolací soud neshledal, že by v posuzované věci k naplnění předpokladů tohoto ustanovení došlo. Soudy obou stupňů totiž na daný případ přiléhavě aplikovaly odpovídající zákonná ustanovení, a ta také náležitě (a v souladu s ustálenou judikaturou) vyložily. Na základě zmíněných skutečností není možno dovodit, že by byly naplněny předpoklady ustanovení a považovat napadený rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, když odvolací soud se současně nedostal ani do případných interpretačních obtíží při užití příslušných ustanovení . Již z tohoto důvodu, při současné vázanosti dovolacího soudu obsahem podaného dovolání ( ), tak není možno uzavřít, že ve věci je dána přípustnost dovolání podle ustanovení odst. l písm. c) ve spojení s téhož zákona.

Protože tedy v případě dovolání žalobce nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle věta prvá ve spojení s , a nezabýval se proto dalšími výtkami obsaženými v podaném dovolání. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. října 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu