Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 143/2021
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 29 172,01 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 16 372,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 310,91 Kč od datum do datum a z částky 3 510,91 Kč od datum do zaplacení, žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 16 372,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 310,91 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 510,91 Kč od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni datum. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, když žalovaný nadále na svůj dluh neuhradil ničeho.
Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. , že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání.
Na základě předložených listinných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne datum, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Ta byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Účastníci si sjednali, že žalovaný bude splácet úvěr včetně nákladů ve výši 16 372 Kč, tj. celkem ve výši 36 372 Kč, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 598 Kč, poslední splátka byla stanovena na den datum. Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Ze smlouvy je zřejmé, že RPSN představuje 252,65%. Žalovaný splátky nehradil včas a řádně, když nedodržel předepsaný splátkový kalendář a neuhrazená část závazku byla proto zesplatněna dne datum. příjmení celkem 7 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení ze dne datum došlo k postoupení pohledávky ve výši 29 172,01 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou.
Soud při každém svém rozhodování musí zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků z prodlení a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí z tohoto zjištění vyvodit odpovídající závěry. Namátkou lze odkázat na rozhodnutí Nevyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kde Nejvyšší soud dovodil, že„ nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského státu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy“. Dále Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002 a věc uzavřel tak, že„ vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroku (výše 60% ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy“. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2010 ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba zabývat se nárokem na zákonný úrok z prodlení“. Byť se uvedená judikatura vztahuje k právním vztahům vzniklým za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. , jsou její závěry nepochybně použitelné i v aktuální právní úpravě. Ze smlouvy plyne, že žalovaný zaplatí pevně dohodnutý úrok ve výši 1 925 Kč, vedle toho se smluvní strany dohodly, že klient zaplatí blíže nespecifikovaný poplatek za čerpání úvěru ve výši 9 000 Kč, tím se výše úroku ještě významně navyšuje. Rovněž poplatek za inkaso splátek v hotovosti v částce 3 600 Kč fakticky navyšuje náklady na poskytnutí úvěru. Vyváženost práv a povinností účastníků smlouvy problematiuuje i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně. Pokud ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úroková sazba představuje sazbu ve výši 252,65%, je zřejmé, že smluvní povinnosti ve svém součtu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že je s odkazem na shora citovaná ustanovení na místě zabývat se otázkou platnosti smluvních ujednání. Této úvaze nijak nepřekáží fakt, že klient – žalovaný smlouvu v této podobě podepsal. Zákon výslovně předpokládá, že uzavřené smlouvy budou podrobovány přezkumu z hlediska jejich platnosti ze všech podstatných hledisek. V úvěrových vztazích jsou navíc pravidelně navrhované texty smluv koncipovány předem bez reálné možnosti změny ze strany klienta. Některá ujednání v těchto smlouvách (například to, že v téže smlouvě jsou úroky a sankce uváděny jednou jako denní, jindy jako měsíční či roční) navíc komplikují orientaci v textu smlouvy a v závazcích, které z ní plynou. S ohledem na roční procentní sazbu nákladů zkoumané smlouvy (252,65 %), která významně převyšuje úrokovou míru, kterou citovaná judikatura již považuje za nepřijatelnou (60%), soud uzavřel, že ujednání o úrocích je v tomto případě s ohledem na svou výši a okolnosti uzavření neplatné. Následně zvažoval, jaké důsledky to má na účastníky uzavřený právní vztah.
Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o.z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, neplatné. obec mravy jsou obecně chápány jako korektiv platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu výslovně neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Obecně přijímané vymezení tohoto právního pojmu neexistuje, je proto na soudu, aby tento rozpor s dobrými mravy v individuálních případech odstraňoval. Následkem porušení dobrých mravů je neplatnost právního jednání a to s ohledem na ustanovení § 588 o.z. neplatnost absolutní. Shora bylo vyloženo, z jakých důvodů považuje soud jednání žalobce v okamžiku uzavírání smlouvy za neplatné. Zbývalo pouze posoudit, zda se jedná o neplatnost ujednání pouze ohledně výše úroku či o neplatnost smlouvy jako takové. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části. V některých případech lze ujednání o úrocích od ostatních částí smlouvy bez větších problémů oddělit. U společností poskytujících úvěr je však příjem z úroku důvodem pro uzavření smlouvy, jejich ekonomickým smyslem. U bankovních úvěrů se musí jednat přitom o profit v takové výši, že uhradí náklady spojené s realizací úvěru a poskytne přiměřený zisk. Nebankovní společnosti poskytují pravidelně úvěry osobám, které by s ohledem na nedostatečnou bonitu na bankovní úvěr nedosáhly, a de facto počítají s tím, že řada klientů svou povinnost nesplní. Výše úroku a další zajišťovací mechanizmy představují vedle zisku jakousi záruku návratnosti prostředků v širší rovině. Finanční profit ze solventních klientů musí být tak velký, aby pokryl ztráty vzniklé pohledávkami z úvěrů nedobytných. Proto není reálné, že by právní předchůdce žalobce poskytl úvěr za stejných podmínek, jako ho poskytují banky. Neplatnou část smlouvy tak nelze od zbývajících ujednání oddělit. Uvedený právní názor je v souladu i s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která se posuzovanou problematikou opakovaně zabývala ve věcech exekučních. Z ní vyplývá, že rozpor s dobrými mravy se v posuzovaných věcech (které byly prakticky skutkově totožné) vztahuje na celý závazkový vztah. Všechny povinnosti dlužníka jsou ve svém kontextu tak nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, tedy v nalézacím řízení smlouvu považovat za neplatnou. (v podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020 , případně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. číslo, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 ). S ohledem na shora uvedené považoval soud celou posuzovanou smlouvu uzavřenou mezi účastníky za neplatnou.
Vzhledem k tomu, že ujednání stran bylo shledáno neplatným, musel soud bez dalšího posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Nepovažoval přitom za účelné poučovat před rozhodnutím žalobce o tom, že hodlá věc po právní stránce posuzovat odlišně od jeho právního názoru. Ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. předpokládá takové poučení pouze za předpokladu, že je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Taktomu v posuzované věci nebylo, žalobcem vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu stačily, a tak rozhodl bez dalšího.
Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky na základě vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaný žalobci vydal to, co na základě takto neplatné smlouvy získal. Soud proto přiznal žalobci právo na úhradu částky představující neuhrazenou část vyčerpaného úvěru, tedy částky 12 800 Kč i s úrokem prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, která byla téhož dne předána k přepravě. Vzhledem k tomu, že obvyklá délka přepravy činí 3 dny, ocitl se žalovaný v prodlení dne datum. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 12 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.