Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 24/2021-21
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 7 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 300 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 601,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 686,94 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 054,83 Kč od 21.1.2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně a úrok 19 % ročně z částky 5 054,83 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 300 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 601,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 686,94 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 054,83 Kč od 21.1.2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně a úrok 19 % ročně z částky 5 054,83 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky 7 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela dne 9. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce na základě, které vypůjčila žalované částku 34 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 35 252 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 047 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 975 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 230 Kč, a to v hotovosti ve 100 týdenních (sedmidenních) splátkách po 693 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 4. 2016. Úvěruschopnost žalované posuzovala právní předchůdkyně ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaná svůj závazek do 8. 4. 2016 nesplnila, naposledy ještě uhradila splátku dne 24. 9. 2018 a ke dni 15. 1. 2019 činila dlužná jistina částku 5 054,83 Kč a dlužný poplatek částku 2 245,17 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 054,83 Kč dále úrokem ve výši 19 % ročně sjednané v čl. 4 Smluvních podmínek, a to od 9. 4. 2016, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 61 952 Kč, přičemž ke dni 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství 7 300 Kč, její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani přesto dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 3. 2021, k němuž se účastníci nedostavili, ačkoliv jim bylo předvolání k nařízenému jednání řádně doručeno. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti.
4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 5. 2014 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 1010 a podacího lístku ze dne 24. 4. 2020.
5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se dohodla dne 9. 5. 2014 s žalovanou na tom, že jí poskytne částku 34 000 Kč v hotovosti, za což se jí žalovaná zavázala zaplatit poplatek 35 252 Kč, sestávající se z úroku 7 047 Kč, z poplatku za administrativní činnosti 7 975 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 20 230 Kč, a rovněž vrátit půjčené prostředky, celkem tedy zaplatit částku 69 252 Kč (jistina + poplatek). Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit ve 100 pravidelných týdenních splátkách po 639 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 8. 4. 2016. Částka připadající na úrok představuje kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání dohody s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek. Po podpisu smlouvy předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku 34 000 Kč a žalovaná následně uhradila celkem 61 952 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a vyrozuměla o tom žalovanou dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl k poštovní přepravě podán dne 14. 2. 2020. Žalovaná poté již ničeho neuhradila. Žalobkyně následně zaslala dne 24. 4. 2020 výzvu ke splnění pohledávky v celkové výši 11 958,02 Kč, a to nejpozději do 30. 4. 2020 s tím, že žalovanou upozornila na možnost podání žaloby, přičemž specifikovala důvody vzniku a výše pohledávky. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho dalšího na dlužnou částku neuhradila.
6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Předloženou smlouvu posoudil soud ve smyslu ust. § 2390 o. z. jako zápůjčku. Současně však předmětná smlouva byla posouzena ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) jako spotřebitelský úvěr, kterým se dle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli (tedy žalované, která při uzavírání předmětné smlouvy nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání) věřitelem, nebo zprostředkovatelem (tedy žalobkyní, která naopak nabízela nebo poskytovala spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá úvěrující společnosti, aby se při uzavření úvěrové smlouvy zabývala dostačujícím způsobem úvěruschopností úvěrované. Z žalobních tvrzení sice vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala majetkové poměry žalované, z předložených důkazů však tyto skutečnosti vůbec nevyplývají, neboť žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení nepředložila žádný důkaz. Ustanovení Smluvních podmínek pak tuto vadu nemůžou zhojit pouhým konstatováním, že žalovaná byla o svých povinnostech poučena a byly jí poskytnuty všechny informace.. Žalobkyně se k jednání nařízenému na den 30. 3. 2021 nedostavila, zaslala soudu omluvu, ve které souhlasila s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, čímž se sama dobrovolně ochudila o možnost, aby ji soud v tomto smysl poskytl poučení v souladu s § 118a odst. 1 , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť takovéto poučení se účastníkovi poskytuje výlučně při jednání. Jestliže žalobkyně v omluvě ze dne 24. 3. 2021 uvedla, že pokud by soud shledal jí tvrzené, resp. dokazované skutečnosti nedostatečné, žádá soud o výzvu k doplnění a o odročení jednání, pak se v tomto případě jedná o podmíněný úkon, ke kterému se dle § 41a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , nepřihlíží. V daném případě tedy dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, nepostupovala řádně a obezřetně tak, jak jí to ukládají konkrétní ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované neposuzovala dostačujícím způsobem. Právní předchůdkyně žalobkyně dokonce vůbec nezkoumala, jakých příjmů a jakých výdajů žalovaná dosahuje, v jakých podmínkách žije, zda má další dluhy atp., natož aby si tyto skutečnosti nechala od žalované jakkoliv doložit. Tvrzení žalobkyně o tom, že úvěruschopnost zkoumala dostatečným způsobem, tak zůstalo předloženými důkazy neprokázané. Soud má tedy za to, že nebyly naplněny podmínky zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí, právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností nezabývala vůbec, ačkoliv jí to ukládá konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Pro tento nedostatek shledal zdejší soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou. Pro doplnění lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. z. III. ÚS 4129/18 , ve kterém Ústavní soud tento nedostatek shledává natolik zásadním a základním porušením právních zásad, že je třeba v případě nedostatku úvěruschopnosti shledávat smlouvu absolutně neplatnou.
11. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce bylo potřeba poměry mezi žalobkyní a žalovanou právně posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., neboť bylo prokázáno, že žalobkyně na podkladě absolutně neplatné smlouvy (tedy bez právního důvodu) poskytla žalované částku 34 000 Kč. Jelikož však žalovaná již zaplatila žalobkyni částku 61 925 Kč, tedy více, než jí žalobkyně poskytla, bezdůvodné obohacení žalované již netrvá, a proto soudu nezbylo nic jiného, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci procesně úspěšná, žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.