Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1099/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem ve výroku specifikované nemovitosti, zamítl. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. uvedl, že poté, co došlo k zápisu poznámky zamýšleného převzetí nemovitostí ohledně nemovitostí, jež byly předmětem revize dle zákona č. 142/1947 Sb., „nebylo k přechodu vlastnictví k předmětné nemovitosti po 1.1.1951 třeba návrhu na zápis ani zápisu v pozemkové knize, ale ani žádného jiného rozhodnutí správního úřadu“. Odvolací soud pak dovodil, že k „právnímu převzetí, tj. nabytí zabranému majetku státem“, mělo dojít postupem dle § 26 zák. č. 329/1920 Sb., dle kterého tam, kde bylo podle zákona poznamenáno zamýšlené převzetí zabraného majetku státem, provedl soud na návrh pozemkového úřadu vklad práva vlastnického pro stát s odvoláním právě na toto ustanovení a ustanovení § 1 zákona č. 215/1919 Sb. Za účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811 uvedený návrh podán nebyl, nicméně intabulační princip byl s účinností od 1.1.1951 opuštěn a zápis v pozemkové knize pozbyl konstitutivní povahu. Jestliže tedy poznámka zamýšleného převzetí dotčené nemovitosti nebyla vymazána, je podle názoru odvolacího soudu „nutno mít za to“, že k přechodu vlastnictví na stát došlo účinností č. ; stát dotčené nemovitosti též nesporně převzal, o čemž svědčí výměr zemědělské správy a administrativní dohoda z roku 1956, na které odvolací soud odkázal.

Žalobce (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení ( ) otázky přechodu vlastnictví na stát, k němuž docházelo na základě zákona č. 142/1947 Sb., jestliže okamžik uvedeného přechodu spojoval po účinnosti č. pouze s existencí poznámky zamyšleného převzetí revizí dotčených nemovitostí. Zde dovolatel namítl, že nebyla doložena existence výpovědi, jež dle § 13 zákona č. 215/1919 Sb. měla být před skutečným převzetím dána osobám do té doby hospodařícím na půdě, stejně jako nebylo prokázáno, že by došlo k jejich „dobrovolnému odevzdání“ vlastníkem a převzetí státem, kterýžto úkon měl být dle dobových názorů vtělen do příslušného protokolu.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „ “).

Dovolání je přípustné ( ), jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ), a dovolatel jím výslovně uplatnil (ohlásil) dovolací důvod ve smyslu ustanovení (jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). S tímto důvodem však lze identifikovat jen v dovolání projevený názor, že existence poznámky zamýšleného převzetí postačovala po 1.1.1951 k přechodu vlastnictví na stát; jinak uplatnil dovolatel námitky, podřaditelné dovolacím důvodům podle a c/ argumentem existence jiné vady řízení, resp. argumentem, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (viz tvrzený nedostatek průkazu výpovědi z hospodaření, event. protokolu o dobrovolném odevzdání).

Co do právního posouzení věci lze všeobecně říci, že odvolací soud uplatnil názory, jež se identifikují s těmi, jež zastává Nejvyšší soud; odvolací soud je zná, a v napadeném rozhodnutí na ně odkázal. Nejvyšší soud pro stručnost na ně odkazuje rovněž; rozsudek ze dne 28.11.2002, sp. zn. , se týká nadto coby žalobce dovolatele, a rozsudek ze dne 26.09.2002, sp. zn. byl uveřejněn v časopisu Soudní judikatura pod č. 186/2002.

Právní námitka, již jakožto jedinou dovolatel vznesl, proti výkladu důsledků poznámky zamýšleného převzetí, je však lichá potud, že vytýkaný právní závěr odvolací soud nevyslovil. Z odůvodnění jeho rozhodnutí se totiž zjevně podává, že – kromě této poznámky – pokládá za potřebné, aby stát revizí pozemkové reformy dotčený majetek převzal.

Dovolatel žalobu opřel o tvrzení, že k řádnému přechodu nemovitostí na stát bylo zapotřebí za účinnosti , , výroku orgánu veřejné správy, jenž však mu nebyl doručen. Jestliže v dovolání argumentuje tvrzením o nedostatku doložení výpovědi podle § 13 zákona č. 215/1919 Sb., resp. nedostatku protokolu o dobrovolném odevzdání nemovitostí, uplatňuje nový argument skutkový, což však v dovolacím řízení není přípustné (srov. nyní , ve znění účinném od 1.1.2001).

Tato skutková námitka by neobstála ani jinak, měřena ustanoveními , c/ , neboť na existenci potřebného (faktického) převzetí usuzoval odvolací soud nepřímo, se zřetelem k jiným skutečnostem (viz jím zmiňovaný výměr zemědělské správy, administrativní dohoda, nedostatek výmazu poznámky zamýšleného převzetí), a není spolehlivého důvodu, aby této konstrukci byla upřena přiléhavost. Jinými slovy, odvolací soud založil rozhodný závěr, že nastaly důsledky účinnosti na okolnostech odlišných od těch, existenci kterých dovolatel nyní zpochybnil.

Uplatněné dovolací důvody tedy neobstály, v důsledku čehož nelze dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; žalovanému, jenž by měl právo na jejich náhradu, však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2004

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu