Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 643/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 7. srpna 2002, adresovaným Nejvyššímu soudu a označeným jako „návrh na pokračování v řízení“, se žalobkyně domáhala toho, aby v souladu s vyrozuměním ze dne 4. července 2002, jehož se jí dostalo od správce konkursní podstaty úpadkyně M. a. s., identifikační číslo …, bylo pokračováno v řízení o jejím dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2000, č. j. – 50, ve věci vedené původně u Nejvyššího soudu pod sp. zn. . Toto řízení (v němž se žalobkyně po pozdější úpadkyni domáhala zaplacení částky 233.198,- Kč s příslušenstvím) bylo (v souladu s ustanovením , o konkursu a vyrovnání /dále též jen „ZKV“/, v rozhodném znění, tj. ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. 368/2000, č. a č. ) přerušeno tím, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. října 2001, č. j. – 249, byl na majetek žalované prohlášen konkurs. Šlo o pohledávku, kterou je třeba přihlásit v konkursu ( ZKV), takže po dobu trvání účinků konkursu nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat ani na návrh osob uvedených v ZKV.

Podání žalobkyně má (jak je patrno i z připojeného „vyrozumění“, na něž se podání odvolává), původ v úpravě obsažené v době od 1. května 2000 do 3. dubna 2003 v ustanovení § 24 odst. 4 ZKV. To v uvedeném období určovalo, že bylo-li před prohlášením konkursu o popřené pohledávce zahájeno řízení a toto řízení bylo přerušeno (§ 14 odst. 1 písm. c/ ZKV), provede se určení popřené pohledávky v již zahájeném řízení; nové řízení o popřené pohledávce se nezahajuje (§ 14 odst. 1 písm. d/ ZKV). Návrh na pokračování přerušeného řízení je třeba podat ve lhůtách určených zákonem (§ 23 odst. 4 a 5 ZKV a § 24 odst. 1 a 2 ZKV), účastníky řízení se stávají ti, které zákon za účastníky označuje (§ 23 odst. 2 a 3 ZKV a § 24 odst. 1 a 2 ZKV).

Výklad tohoto ustanovení, podávaný právní teorii i soudní praxí, byl přitom jednotný v tom, že návrh na pokračování v řízení postupem podle § 24 odst. 4 ZKV nelze účinně podat (v přerušeném řízení nelze na základě takového návrhu pokračovat), jestliže původní řízení bylo přerušeno poté, co v řízení v prvním stupni již bylo o věci rozhodnuto, nebo bylo-li přerušeno v průběhu řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí o věci samé. V rozhodovací praxi soudů srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 68/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V právní teorii srov. Krčmář, Z.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Úplné znění , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Poznámkové vydání s judikaturou k novele č. 105/200 Sb., účinné k 1. 5. 2000, I. s. r. o, P, 2000. Zde se na str. 82 na dané téma mimo jiné uvádí, že jelikož i ve sporu o pravost nebo výši pohledávky musí být zajištěno, aby účastníci řízení mohli uplatnit řádné případně též mimořádné opravné prostředky, je vyloučeno uvažovat o „pokračování v řízení“ postupem podle ZKV, jestliže původní řízení bylo přerušeno poté, co v řízení v prvním stupni již bylo o věci rozhodnuto, nebo bylo-li přerušeno v průběhu řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí o věci samé (v soudním řízení jde o situace, kdy řízení bylo přerušeno poté, co soud prvního stupně vydal rozhodnutí o věci samé, avšak ještě předtím, než je doručil původním účastníkům řízení, nebo ve stadiu odvolacího nebo dovolacího řízení, případně v průběhu projednání návrhu na obnovu řízení). Opačný závěr by nutně musel znamenat, že o pravosti nebo výši pohledávky by v prvním a - se zřetelem ke svému postavení v systému soudní soustavy - jediném stupni rozhodoval (proto, že u něj došlo k přerušení řízení) např. Nejvyšší soud jako soud dovolací.

V mezidobí bylo ovšem ustanovení 24 odst. 4 ZKV jako protiústavní zrušeno (s účinností od 4. dubna 2003) nálezem Ústavního soudu uveřejněným pod číslem 101/2003 Sb.

Jinak řečeno, i zmíněný nález Ústavního soudu je podkladem pro závěr Nejvyššího soudu, že návrh žalobkyně na pokračování dovolacího řízení není opodstatněný. Brání tomu totiž účinky předjímané ustanovením § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV. K ustanovení, o něž se tento postup opíral (§ 24 odst. 4 ZKV), nelze jako k protiústavnímu přihlížet; nadto nelze – se zřetelem k výše podanému výkladu - pominout, že i v době, kdy ustanovení § 24 odst. 4 ZKV bylo formálně součástí zákona o konkursu a vyrovnání, bylo právní teorií i soudní praxí vykládáno způsobem, jenž pokračování dovolacího řízení na jeho základě vylučoval. Proto Nejvyšší soud návrh žalobkyně na pokračování dovolacího řízení zamítl.

Nejvyšší soud pokládá za potřebné zdůraznit, že tímto rozhodnutím se žalobkyni neuzavírá možnost domoci se určení pravosti a výše své popřené nevykonatelné pohledávky, jelikož jí dosud neuplynula lhůta určená k podání žaloby o takové určení. Případné zmeškání této lhůty totiž není podloženo řádnou výzvou správce konkursní podstaty.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 ZKV v rozhodné době platilo a stále platí, že správce je oprávněn popřít nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. O tom správce vyrozumí konkursního věřitele, o jehož nárok jde, a současně ho vyzve, aby svůj nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do třiceti dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s tím, že jinak nelze k popřenému nevykonatelnému nároku, jeho výši nebo právnímu důvodu přihlížet.

Jak se podává z připojeného „vyrozumění“, správce konkursní podstaty žalobkyni poučil o nutnosti podat žalobu, případně (slovy ustanovení § 24 odst. 4 ZKV) návrh na pokračování v řízení. Obsahem vyrozumění však nebylo upozornění, že návrh na pokračování v řízení o popřené pohledávce lze účinně podat, jen jestliže se řízení přerušilo před rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli již v průběhu řízení o opravných prostředcích); potud šlo o poučení neúplné a zavádějící (jelikož pro danou věc žalobkyni nabádalo k procesně zjevně bezúspěšnému postupu). Žalobkyně proto musí být správcem znovu řádně vyzvána k podání žaloby o určení pravosti a výše popřené pohledávky, přičemž případné účinky zmeškání třicetidenní lhůty k podání žaloby určené lze spojovat jen s touto novou (řádnou) výzvou.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. září 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu