Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2113/2003

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 1. 2002, č.j. -14, kterým Okresní soud v Kladně nařídil podle svého rozsudku ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. , k vymožení pohledávky 47.016,60- Kč s 0,1 % úroky z prodlení za den od 9. 3. 1999 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení 13.284,90- Kč a exekučních nákladů exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „ “). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a obšírně se vypořádal s výtkami povinného proti postupu exekutora při provádění exekuce. Námitku podjatosti exekutora (JUDr. A. B.), kterou povinný uplatnil, odvolací soud s odkazem na ustanovení ponechal na posouzení soudu prvního stupně s tím, že na nařízení exekuce vliv nemá.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž – stejně jako v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce – vytýká pochybení při provádění exekuce (včetně toho, že se dotkla majetku náležejícího jiným osobám), napadá věcnou správnost vykonávaného rozsudku, tvrdí existenci vad, kterými trpí řízení před exekučními soudy obou stupňů (neprovedení jím navržených důkazů) a znovu opakuje námitku podjatosti exekutora JUDr. A. B.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Vzhledem k vázanosti uplatněným dovolacím důvodem ( , věta první, ) může dovolací soud právní význam rozhodnutí posuzovat jen z hlediska těch dovolatelových námitek, jež jsou výše uvedenému důvodu podřaditelné.

Dovolatel – i když jej ohlašuje – správnost rozhodnutí odvolacího soudu důvodem podle nepoměřuje. Ponechá-li se stranou nesouhlas s exekučním titulem, který je bezcenný, a výtky proti postupu při provádění exekuce, jež v dané fázi exekučního řízení nemají místa, jsou zbylé námitky podřaditelné dovolacímu důvodu uvedenému v , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I kdyby řízení tvrzenými vadami trpělo, mohl by dovolací soud k nim přihlédnout jen za předpokladu, že shledal dovolání ve smyslu přípustné; absence zpochybnění právního posouzení věci, tj. otázek, které jsou v řízení předcházejícím nařízení exekuce relevantní, však takový závěr vylučuje.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud dovolání bez jednání ( , věta první, ) odmítl ( , věta první, ).

O nákladech, jež oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2004

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu