Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1633/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 11. 2001, č.j. -162 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 4. 2. 2000, č.j. -105, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, č.j. -126, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), rozhodl, že „přivoluje k výpovědi z nájmu bytu č. 10 a 11, I. kategorie, situovaného ve druhém poschodí domu č.p. 182 v P., sestávajícího ze dvou pokojů a příslušenství“, dané žalobcem žalované dne 6. 1. 1998 a 28. 6. 2001, určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, žalované uložil byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů po zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 5. 2002, č.j. -185, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že „soud přivoluje k výpovědi z nájmu bytu č. 10 a 11, I. kategorie, situovaného ve druhém poschodí domu č.p. 182 v P., sestávajícího ze dvou pokojů a příslušenství“ (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), dané žalobcem žalované dne 6. 1. 1998 a 28. 6. 2001, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a že žalovaná je povinna byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů po zajištění přístřeší; dále odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalovaná (nájemkyně předmětného bytu) chová v bytě větší množství zvířat, což způsobuje zápach, který obtěžuje ostatní nájemce bytů v domě, že nezaplatila nájemné z bytu a úhradu za služby spojené s užíváním bytu za roky 1998, 1999, 2000 a za leden až červen 2001, že neplatí běžné nájemné a že na vzniklý dluh poukázala žalobci (vlastníku domu, v němž se předmětný byt nachází) toliko částku 600,- Kč. Na základě toho dovodily, že žalovaná svým jednáním naplnila uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., neboť hrubě porušuje povinnosti vyplývající z nájmu bytu a nezaplatila nájemné (úhradu za služby) za dobu delší než tři měsíce. Odvolací soud konstatoval, že v dané věci nejsou dány důvody pro odepření výkonu vlastnického práva žalobce pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.), neboť žalovaná nesplácí dlužné nájemné, neplatí ani běžné nájemné a pokud zajišťováním těchto plateb pověřila svoji dceru, která je nepoukazovala, nemůže ji tato okolnost zbavit odpovědnosti za vzniklý dluh, o jehož existenci věděla. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který povinnost žalované k vyklizení (s poukazem na její zdravotní stav a důvod, pro který nájemné nebylo placeno) vázal na zajištění náhradního bytu, odvolací soud podmínil její vyklizovací povinnost zajištěním přístřeší; zaujal názor, že podle 712 odst. 5 obč.zák. v případě přivolení k výpovědi pronajímatele dané z důvodu upraveného v § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák. – jako je tomu v souzené věci – nepřichází v úvahu jiná forma bytové náhrady, nejde-li o rodinu s nezletilými dětmi; okolnosti, jež vedly soud prvního stupně k přiznání náhradního bytu, mohou být rozhodné pouze z hlediska odepření výkonu práva pronajímatele za použití § 3 odst. 1 obč.zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu - výslovně proti té části výroku, jímž byla povinnost žalované k vyklizení vázána na zajištění přístřeší - podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , a v němž namítla nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jí nepřísluší bytová náhrada v podobě náhradního bytu, a vyjadřuje naopak přesvědčení, že v dané věci jsou dány důvody pro to, aby její povinnost k vyklizení byla za použití ustanovení obč. zák. vázána na jeho zajištění, a to vzhledem k tomu, že se nepodílela na vzniku dluhu na nájemném a trpí vážnými zdravotními problémy. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( odst. l a 4 ) a je podle přípustné, neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Ve smyslu ustanovení a 3 věty první je dovolací soud vázán rozsahem dovolání a uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila; k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) je přitom povinen přihlédnout i tehdy, nejsou-li dovoláním uplatněny ( věta druhá ). Obligatorně posuzované vady nebyly v dovolání tvrzeny a jejich existence se z obsahu spisu nepodává. Předmětem dovolacího přezkumu je tedy posouzení správnosti právního názoru odvolacího soudu, že povinnost žalované k vyklizení předmětného bytu nelze vázat na zajištění náhradního bytu.

Z ustanovení § 712 odst. 5 věty první obč.zák. vyplývá, že skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák., stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Jde-li o rodinu s nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr podle § 711 odst. 1 písm. d), může soud, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt (§ 712 odst. 5 věta druhá obč.zák.). Přiznání bytové náhrady v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu je tedy především podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Jedině za splnění této podmínky může soud rozhodnout, že nájemci tato bytová náhrada přísluší, a to tehdy, je-li splněna i další podmínka – důvody zvláštního zřetele hodné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1997, sp. zn. , uveřejněný v příloze časopisu Soudní judikatura 16/1998, dále např. jeho rozsudek ze dne 27. 7. 2001, sp.zn. ).

Nejde-li tedy v projednávané věci o případ, kdy je povinnost k vyklizení bytu (v souvislosti s přivolením k výpovědi dané z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák.) ukládána nájemci (rodině) s nezletilými dětmi, nepřichází aplikace ustanovení § 712 odst. 5 obč.zák. v úvahu, jak správně dovodil odvolací soud.

Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že její povinnost k vyklizení lze vázat na zajištění náhradního bytu na základě aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že uvedené ustanovení lze aplikovat na výkon existujícího práva (povinnosti); názor, že aktem aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nelze konstituovat dosud neexistující povinnosti vlastníka (a ani dosud neexistující práva vyklizovaného), ale lze jím výkon práva pouze odepřít, byl obsažen již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp.zn. , uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, pod poř.č. 170, stejně jako v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp.zn. , a vyslovil jej i Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 4. 8. 1999, sp.zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 15, ročník 1999 – III. díl, pod poř.č. 110. K uvedenému názoru se přihlásilo i rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp.zn. (uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/2002, pod poř. č. 208 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2003 pod poř. č. 59).

Se zřetelem k uvedenému nelze tedy – na základě aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. – založit nájemci, jemuž je v řízení o přivolení k výpovědi ukládána povinnost k vyklizení (dosud neexistující) právo na bytovou náhradu; ostatně speciální úprava tohoto práva obsažená v ustanovení § 712 odst. 5 obč. zák. je úpravou kogentní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2003, sp.zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 25, C 1875, dále též jeho rozsudek ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. ).

Nelze tudíž než učinit závěr, že rozsudek odvolacího soudu je v mezích otevřených dovolacímu přezkumu správný. Nejvyšší soud proto podle věty před středníkem dovolání jako nedůvodné zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobci nevznikly v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo vůči procesně neúspěšné žalované.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu