Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1253/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) J. B., B) A. B. a C) Z. B., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému A. R., o přechod vlastnického práva k nemovitosti podle zákona o půdě, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.12.2003, č.j. -142, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u Okresního soudu v Písku dne 11.10.1999, domáhali se žalobci vydání rozsudku, že vlastnické právo k pozemku, blíže popsanému v petitu žaloby přechází na žalobce, a to na J. B. ideální polovinou, na A. a Z. B. každého jednou ideální čtvrtinou. Tvrdili, že jsou splněny podmínky pro postup podle § 8 odst. 1 zákona č. 195/1993 Sb., neboť právní předchůdce žalovaného nabyl nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím do svého výlučného vlastnictví za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům.

Okresní soud v Písku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20.8.2003, č.j. -120, žalobu zamítl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že na základě kupní smlouvy uzavřené dne 22.11.1968 prodal Státní statek v P. J. R. dům č.p. 30 s příslušenstvím uvedeným v odhadu OSP v P., avšak bez stavební plochy č. parcely 31 a zahrady č. parcely 96/2 za kupní cenu 5.420,- Kč, přičemž tato smlouva byla registrována Státním notářstvím v P. dne 9.1.1969. Z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v P. ze dne 24.2.1999, č.j. PÚ 240/92 – S vzal za prokázané, že návrh žalobců na vydání m.j. domu č.p. 30 na parcele st.č. 31 se zamítá, neboť předmětné nemovitosti byly prodány na základě výše uvedené kupní smlouvy fyzické osobě. Rovněž zjistil, že žalobci jsou dědici po zemřelých rodičích A. B. a Z. B., což vyplývá z osvědčení Státního notářství v P. ze dne 11.3.1992, sp. zn. Nsn f 428/91, přičemž A. B. pozbyl předmětné nemovitosti na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.4.1954, sp.zn. ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu v Praze ze dne 10.6.1954, sp.zn. 83/54. Rovněž vzal za prokázané, že tyto rozsudky byly usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.9.1990, sp.zn. Rt 60/90 zrušeny a matka žalobců nemovitosti pozbyla na základě smlouvy o darování majetku státu, která byla uzavřena v tísni. Též zjistil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je A. R., který nemovitosti zdědil po svém otci J. R. Dovodil, že nárok žalobců byl uplatněn u soudu včas. Dále zaujal názor, že podle znaleckého posudku znalce M. B. předmětná nemovitost byla prodána za cenu, která odpovídala tehdy platným cenovým předpisům a důkaz dalším znaleckým posudkem považoval za nadbytečný. Vyslovil závěr, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze 9.12.2003, č.j. -142, formálně změnil rozsudek soudu prvního stupně. Ve skutečnosti šlo o rozsudek potvrzující, protože návrh žalobců odvolací soud rovněž zamítl. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě. Podle odvolacího soudu každý cenový rozdíl mezi cenou podle kupní smlouvy a cenou podle cenového předpisu platného v době převodu nemovitosti nelze podřadit pod pojem nižší ceny ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o půdě a na základě rozdílu 33,- Kč mezi oběma znaleckými posudky nelze učinit závěr, že se jedná o cenu nižší, než odpovídající platnému cenovému předpisu. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že znalecký posudek znalce B. je nutno považovat za přesvědčivý. Dále poukazoval na pochybení soudu prvního stupně, neboť ten nerozhodl o podílech, které měly přejít na žalobce na základě změny žaloby ze dne 6.4.2001.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení Namítali, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Tvrdili, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Vytýkali odvolacímu soudu, že na základě nesprávného právního výkladu zákona o půdě nesprávně dovodil v dané věci nesplnění předpokladu přechodu vlastnického práva k nemovitostem, spočívajícího v nabytí nemovitostí za cenu nižší, než je cena odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Nesouhlasili se závěrem odvolacího soudu, že není třeba se zabývat tím, v čem spočívá rozdíl mezi cenou předmětné nemovitosti určenou odhadem J. K. ze dne 22.11.1967 ( na jehož základě byla stanovena cena nemovitosti v kupní smlouvě ze dne 22.11.1968 ) a cenou zjištěnou v předmětném řízení jako ceny domu č.p. 30 ve Z. odpovídající tehdy platným cenovým předpisům z revizního posudku M. B. ze dne 5.8.2003, č. 6488-178/03. V této souvislosti poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.1996, sp.zn. s tím, že určitou toleranci k rozdílným závěrům posudků různých znalců nelze připustit v případě, že cenový rozdíl vyplynul z porušení cenových předpisů. Podle dovolatelů je vždy třeba se zabývat důvody, pro které je nabývací kupní cena zaplacená povinnou fyzickou nižší než je cena zjištěná jako cena předmětných nemovitostí odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Konstatovali, že odvolací soud též nesprávně posoudil otázku neocenění ostatních plotů příslušejících k předmětnému domu. Rovněž odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.1998, sp.zn. s odůvodněním, že k naplnění skutkové podstaty zákona o půdě postačí srovnání maximální ceny podle platných předpisů. Tvrdili též podle vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v nesprávném hodnocení provedeného důkazu znaleckým posudkem M. B. ze dne 5.8.2003, a to s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.1998, sp.zn. s tím, že znalecký nález musí být v souladu s ostatními provedenými důkazy. Též poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2003, sp. zn. s tím, že věrohodnost předmětného důkazu musí být v odvolacím řízení přezkoumána. Navrhli proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení tomuto soudu k dalšímu řízení.

Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 20.8.2003, tedy za účinnosti ve znění po novele provedené Odvolací soud proto důsledně postupoval rovněž podle ustanovení tohoto předpisu. Tomu odpovídá, že i Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle těchto předpisů.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ v posuzované věci nejde.

S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.

Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby bylo závislé na zjištění, zda v projednávané věci byly splněny předpoklady ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě.

Nejvyšší soud se výkladem pojmu „ získání nemovitosti za cenu nižší “ ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o půdě se zabýval již mnohokrát, přičemž zastává stále konzistentní stanovisko. Např. v rozsudku ze dne 21.5.1996 sp. zn. vyslovil tento právní názor: “Podmínka nabytí nemovitosti za nižší cenu ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, není splněna zpravidla tehdy, když nižší cena podle znaleckého odhadu je výrazem přípustné odchylky vyjadřující meze volné (odborné) úvahy a individuálního, odborně podloženého znaleckého přístupu nebo odchylky sice vyjadřující odborný resp. technický nedostatek ocenění, jestliže se do určení nižší ceny promítá kvantitativně nepatrně resp. nepodstatně.“ Tento právní názor zastává Nejvyšší soud i ve svých dalších rozhodnutích, mimo jiné např. v rozsudku ze dne 26.11.1997 sp. zn. , z něhož vycházel Nejvyšší soud i v odůvodnění rozsudku ze dne 25.7.2000 sp.zn. , v němž též vyložil, že v zák. o půdě „..má zákon na mysli objektivní rozdíl mezi kupní cenou a cenou zjištěnou podle cenových předpisů. Tento rozdíl však nelze vyjádřit prostou početní úvahou, na jejímž základě by byl důvodem pro aplikaci ustanovení zákona o půdě jakýkoli rozdíl v ceně. Z rozhodovací činnosti soudů je známo, že v praxi soudních znalců, kteří stanovovali ceny nemovitosti, se vyskytovaly rozdíly, dané subjektivním hodnocením znalce, a že důležitým prvkem pro stanovení ceny je posouzení stavebního stavu nemovitostí podle odborných znalostí a zkušeností znalce. Judikatura proto připustila určitou toleranci u takto rozdílných posudků různých znalců, pokud zjištěný nepodstatný rozdíl nevyplynul z porušení předpisů, z úmyslu cenu snížit či zvýšit, ze svévole a jiného zavinění v rozporu s povinnostmi znalce apod., ale je dán odlišným odborným posouzením znalce. Je nezastupitelnou úlohou soudu, aby v konkrétním případu přihlédl ke všem podstatným okolnostem, které v řízení vyšly najevo, a posoudil důvodnost rozdílu ve zjištěných cenách z tohoto hlediska, zda jej lze podřadit pod ust. zák. o půdě.“ Takový výklad ustanovení zák. o půdě podal Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 18.7.2000 sp. zn. a ze dne 14.10.2003, sp.zn. .

V projednávané věci - jak vyplývá z výše uvedeného - odvolací soud z této ustálené judikatury vycházel. Posouzení věci odvolacím soudem tedy odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Nelze proto přisvědčit žalobcům, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu.

Pro úplnost je nutné dodat, že odkaz dovolatelů na jimi uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, je nepřípadný.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , ost. 1 a Žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2004

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu