Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 154/2004

U S N E S E N Í

1. A. V. a 2. L. S., rozsudkem Obvodového soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 1998, sp. zn. 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Würzburg, ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. JK Ns 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., a to pro pokus trestného činu mimořádně závažného případu krádeže podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 38 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří let u A. V., a k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců u L. S., a

3. Z. K., rozsudkem Obvodového soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 1998, sp. zn. 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Würzburg, ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. JK Ns 708 Ls 491 Js 92724/97 jug., a to pro pokus trestného činu mimořádně závažného případu krádeže v souběhu s úmyslným řízením vozidla bez řidičského oprávnění podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2. § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 38 a § 53 německého trestního zákona, § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o výkonu trestů, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu dvou roků.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ve spojení s výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Würzburg, jenž nabyl ve vztahu k obviněným A. V. a L. S. právní moci dne 30. 10. 1998 a ve vztahu k obviněnému Z. K. nabyl právní moci dne 10. 11. 1998, byli A. V. a L. S. uznáni vinnými pokusem trestného činu mimořádně závažného případu krádeže podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 38 německého trestního zákona a Z. K. pokusem trestného činu mimořádně závažného případu krádeže v souběhu s úmyslným řízením vozidla bez řidičského oprávnění podle § 242, § 243 odst. 1 č. 2, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 38 a § 53 německého trestního zákona, § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o výkonu trestů. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili A. V., L. S. a Z. K. v podstatě tím, že po předchozí domluvě odcizili z prostoru pobočky D. ve W. čtyři vystavené vozy Mercedes třídy E, tím způsobem, že někdy před 17. 9. 1997, odjel Z. K., ukradeným osobním vozem Nissan Patrol s českou státní poznávací značkou DCJ 13-18 společně s L. S. a A. V., přes hraniční přechod S. do Spolkové republiky Německo do W., přitom Z. K. věděl, že nevlastní potřebné řidičské oprávnění třídy 3. Z. K. vysadil S. a V. dne 17. 9. 1997, krátce po půlnoci v prostoru pobočky D. ve W. a odjel na domluvené místo čekání, odpočívadlo B., W.-jih, a uložil se tam ke spánku. L. S. a A. V. spolu s další osobou pronikli poté pomocí speciálního nástroje, který si přinesli, do trezoru s klíči od čtyř vozidel v celkové hodnotě DM 239.000,- vystavených na firemní ploše pobočky D. ve W., odcizili poznávací značky ze čtyř vozidel zákazníků odstavených v prostoru firmy, aby je připevnili na vystavená vozidla, vypáčili horní závoru na výjezdových vratech, kdy po vypáčení spodní závory by bylo bývalo možné vrata otevřít a prostor pobočky D. opustit se čtyřmi uvedenými vystavenými vozidly, přestože tento prostor je v noci pouze pro pěší. L. S. a A. V. byli však před vypáčením spodní závory vyrušeni strážným W. S. a uprchli, avšak byli odhaleni na útěku ve směru k dálnici a zadrženi, přitom u L. S. byly zajištěny dva odcizené klíče k zapalování, dva klíče odhodili na útěku a byly nalezeny dne 16. 10. 1997 na zahradním pozemku, nacházejícím se na útěkové cestě u ul. R. Téže noci byl zadržen i Z. K., který se stejně jako A. V. prokázal falešným pasem.

Za tento trestný čin byl A. V. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, L. S. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců a Z. K. k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu dvou roků.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle § 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky. Obvinění neodvoleným překonáním uzamčení trezoru z něj odcizili klíče od čtyř vozů, které měli úmysl takto odcizit /přinejmenším pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 k § 247 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. V., L. S. a Z. K. se dopustili závažné majetkové trestné činnosti, kterou by v případě jejího dokonání vznikla značná škoda na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jejich trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupáním) a tím, že se jednalo o předem naplánovanou trestnou činnost více osob. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík