Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1089/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech sp. zn. ze dne 7. 4. 2003 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnném trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.

V předmětné věci podal A. I. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. ze dne 8. 3. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. I. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho „odvolání bylo zamítnuto, přičemž rozhodnutí o vině spočívá na nesprávném hmotně právním posouzením mého jednání – skutku (§ 265b/1 písm. g) tr. ř. Tedy v řízení předcházejícím vydání zamítavého rozhodnutí o odvolání byl dán důvod k dovolání uvedený v § 265b/1 písm. g) tr. ř.“. Dodal, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutky, ve kterých byl shledán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Poukázal na osobu svědka C., který dovážel auta ze zahraničí a tak se stalo i v posuzované věci, kdy dovolatel ani nevěděl na jakou osobu byla předmětná vozidla deklarována. Zdůraznil, že v podstatě jednal podle pokynů C., kdy takto vyhledal příslušnou osobu, podepsal předložené y, inkasoval zálohu a následně zajišťoval opravu či úpravu vozidla. V tomto směru byl přesvědčen, že se jedná o opravy konané vždy pro osobu, která si je objednala. Všechny podstatné náležitosti zařizoval svědek C., který využil takto své mentální převahy a dovolatele se takto zbavil v době, kdy mu měl vrátit peníze za jeho vklad do společné firmy. Podle dovolatele tak nešlo pouze o nesprávné hodnocení provedených důkazů soudy, ale „o nesprávné posouzení mého jednání z hlediska hmotného práva jako trestný čin“. Dodal, že nikoho neuváděl v omyl, ale nemůže vyloučit, že v omylu jednal on sám. Stran trestného činu zpronevěry podle , 2 tr. zák. uvedl, že jednalo o čin zoufalství, kdy cítil, že je zneužit a snažil se takto získat peníze, které do společné firmy vložil, svého jednání lituje a v tomto směru se revize napadeného rozhodnutí nedomáhá. Nesprávně kvalifikoval jeho jednání jako trestné i odvolací soud s tím, že jeho odpovědnost ke smluvním partnerům (ve skutečnosti partnerům C., který měl živnostenský list, sjednával obchody s kupujícími i prodejci vozidel) může mít pouze charakter občanskoprávních vztahů, a to patrně pouze ve formě spoluodpovědnosti právě s P. C.. Uzavřel s tím, že „žádá, aby došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí týkajícího se jak viny tak i povinnosti nahradit škodu J. Š. s tím, aby Nejvyšší soud přikázal soudu nově věc rozhodnout a projednat“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z hlediska namítaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vadu řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně spatřoval dovolatel v okolnostech, které podle něj naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu je třeba poznamenat, že existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě je v daném případě bezprostředně vázána na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl dovolatelem rovněž uplatněn. V případě tohoto dovolacího důvodu však v předmětné věci nutno konstatovat, že tento nebyl naplněn, neboť dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu akcentuje odlišné hodnocení provedených důkazů a napadá tak správnost skutkových zjištění soudů a na tomto základě se domáhá nového projednání věci. Nevytýká tak napadeným rozhodnutím konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, nýbrž ve vztahu ke všem pravomocným výrokům, které napadá, prosazuje akceptování odlišného skutkového základu, než k jakému dospěl soud nalézací i odvolací. Takto tedy nevytkl napadeným rozhodnutím žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, což státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství České republiky umožnilo navrhnout, aby dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podmínky prvé části tohoto dovolacího důvodu v předmětné věci zjevně naplněny nebyly, protože při projednání odvolání odvolací soud aplikoval postup podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a po věcném projednání podaného odvolání rozhodl podle § 256 tr. ř., když podané odvolání zamítl. Podle druhé části zmíněného dovolacího důvodu (napadené rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a/ až k/ tr. ř.) je na místě zdůraznit, že dovolatel vadu řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně spatřoval v okolnostech, které podle jeho názoru naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených a provedených důkazů s tím, že jejich obsah soudy vyhodnotily nesprávně a v jeho neprospěch. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, když správně poukázaly na příslušné svědecké výpovědi či výpovědi poškozených, které prokazují zjištěný skutkový děj, ze kterého také oba soudy přiléhavě dovodily odpovídající trestný čin a v tomto směru i trestnost jednání dovolatele. Za daného stavu věci tak je nepochybné, že dovolatel napadeným rozhodnutím, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, nevytkl vadu, která by zakládala některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (§ 265b odst. 1 tr. ř.)

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání

P o u č e n í :Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. září 2004

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka