Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 450/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. prosince 2003, č.j. – 50 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 5. 2003, č.j. -27, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 556 888,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% od 1. 9. 2001 do zaplacení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaný neporušil povinnost ze závazkového vztahu založeného dne 10. 2. 1999 platnou smlouvou o zprostředkování prodeje nemovitosti, uzavřené ve smyslu § 642 a násl. obchodního zákoníku, z níž vyplývala pro žalovaného toliko povinnost zaplatit zprostředkovateli (žalobkyni) úplatu, bude-li uzavřena kupní nebo nájemní smlouva (§ 644 obch. zák.), jejímž předmětem budou ve smlouvě specifikované nemovitosti. Povinnost uzavřít s třetí osobou kupní nebo nájemní smlouvu nebyla žalovanému smlouvou o zprostředkování stanovena, proto nedošlo-li k uzavření takové smlouvy, žádná povinnost žalovanému z uvedeného závazkového vztahu nevznikla, a nemůže být dána ani jeho odpovědnost za požadovanou náhradu škody ve smyslu § 373 obch. zák., nebyl-li naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu - porušení povinnosti. Odvolací soud odmítl námitky žalobkyně, že uplatněný nárok měl být posouzen podle a obč. zák., když účastníci projevili vůli ve smyslu obch. zák. podřídit své vztahy úpravě obchodního zákoníku, proto nelze na danou věc aplikovat tato ustanovení .

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že oba soudy nesprávně posuzovaly věc jen z hlediska porušení závazku vyplývajícího ze smlouvy o zprostředkování podle § 644 obch. zák., aniž by vyvodily příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a jeho odpovědností za výsledek, neoznámil-li žalovaný včas zprostředkovateli (žalobkyni) svůj úmysl neuzavřít kupní smlouvy, přičemž podněcoval žalobkyni k dalšímu vyvíjení zprostředkovatelské činnosti za účelem zajištění uzavření kupních smluv na prodej předmětných nemovitostí. Poukazuje přitom na § 373 a § 757 obch. zák. a protiprávní jednání žalovaného spatřuje v porušení oznamovací a prevenční povinnosti žalovaného vyplývající pro něj z § 377 a § 650 obch. zák. Domnívá se že, z hlediska § 266 obch. zák. měl být vzat zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle žalovaného. Odvolacímu soudu vytýká, že nebral zřetel na úpravu odpovědnosti za škodu obsaženou v § 415 a § 420 obč. zák., jež považuje za úpravu zvláštní a aplikovatelnou i na obchodní vztahy, pokud jedna strana závazkového vztahu není podnikatelem (§ 262 odst. 4 obch. zák.). Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal, že uvedené námitky v dovolání žalobkyně byly oběma soudy správně posouzeny, žalobkyni nevzniklo právo na odměnu, když nedošlo ve smyslu zprostředkovatelské smlouvy k uzavření žádné kupní smlouvy, proto nelze v dané věci oprávněně hovořit ani o „ušlém zisku“, jak připomíná žalobkyně. Navrhl proto odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), která má právnické vzdělání ( ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není podle přípustné. Napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neboť neřeší právní otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně správně dovodil, že žalovaný neporušil povinnost ze závazkového vztahu založeného dne 10. 2. 1999 platnou smlouvou o zprostředkování prodeje nemovitosti, uzavřené ve smyslu § 642 a násl. obchodního zákoníku, a proto nemůže být dána odpovědnost žalovaného za požadovanou náhradu škody ve smyslu § 373 obch. zák., když chybí jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu - porušení povinnosti. Odvolacímu soudu nelze rovněž vytknout, že by neposoudil projev vůle žalovaného z hlediska § 266 obch. zák., jestliže smlouva o zprostředkování jasně stanovila žalovanému jedinou povinnost - zaplatit žalobkyni provizi (odměnu), dojde-li k uzavření předpokládané smlouvy. Správně i uzavřel, že uplatněný nárok nelze posoudit podle § 415 a § 420 obč. zák., projevili-li účastníci vůli ve smyslu § 262 odst. 1 obch. zák., v tehdy platném znění, podřídit své vztahy úpravě obchodního zákoníku, který v době uzavření předmětné smlouvy měl vlastní úpravu odpovědnosti za škodu.

Za procesní situace, kdy dovolání není podle přípustné, dovolací soud dovolání žalobkyně bez jednání ( ) jako nepřípustné odmítl (, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. září 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu