Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
19 C 87/2021-20
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 980 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 980 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 980 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Vzhledem k tomu, že není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu nesplacené části nájemného za užívání přijímacích zařízení název zařízení a název zařízení, a současně z titulu smluvních pokut v celkové výši 4 000 Kč.
3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. 6. 2021 č. j. číslo jednací byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.
4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost právnická osoba) žalovanému poskytla shora specifikovaná přijímací zařízení (jak – nepřímo – vyplývá ze zakázkového listu na č. l. 12 ve spojení s předmětnou smlouvou na č. l. 11) s tím, že za jejich užívání bude platit částku 70 Kč měsíčně, tedy celkem částku 140 Kč měsíčně. Za období od prosince 2018 do března 2019 (za měsíc březen 2019 se jednalo již pouze o alikvotní částku ve výši 40 Kč za každé zařízení) však žalovaný tyto částky nezaplatil, a jelikož předmětná zařízení nevrátil ani po skončení právního vztahu mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za každé jednotlivé zařízení; současně byl žalovanému vyúčtován i poplatek„ za odpojení z důvodu nedoplatku“ ve výši 500 Kč (viz č. l. 13). Žalovaný tak právní předchůdkyni žalobkyně dlužil celkem částku 480 Kč z titulu dlužného nájemného, částku 500 Kč z titulu poplatku za odpojení a částku
4 000 Kč za vyúčtované smluvní pokuty, celkem tedy žalovanou částku 4 980 Kč.
5. Po právní stránce je třeba právní vztah mezi účastníky řízení hodnotit jako právní vztah založený smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, uzavřenou ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), přičemž v dané věci postačí uvést, že pro posouzení nároku žalobkyně je namístě závěr, že rozhodná smluvní ujednání neodporují žádné kogentní normě, a proto není důvod hodnotit předmětnou smlouvu jako neplatnou; nárok žalobkyně tak (s níže pojednanou výhradou) vychází z titulu mezi účastníky řízení uzavřené smlouvy, kterou je třeba považovat za platnou.
6. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ve smyslu závěrů přijatých v usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne datum sp. zn. Konf 27 /2008 (srov. též usnesení téhož senátu ve věci sp. zn. Konf 99 /2004) je v projednávané vědci soud oprávněn rozhodovat o nároku žalobkyně nejen v rozsahu dlužného nájemného, ale rovněž v rozsahu účtovaných smluvních pokut.
7. Podepsaný soud přitom dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 4 000 Kč je důvodným, jakkoli k tomuto závěru dospěl mimo jiné v důsledku procesní pasivity žalovaného; v posuzované věci by totiž mohlo být předmětem sporu, zda ujednání o smluvní pokutě bylo ve smlouvě vskutku uvedeno„ snadno přístupným způsobem“ ve smyslu ustanovení § 63 odst. 1 písm. j) zákona č. 127/2005 Sb. Z důvodu absence jakékoliv procesní obrany žalovaného proto soud vyšel ze skutečnosti, že spisový materiál vyúčtování smluvní pokuty v případě nevrácení přijímacího zařízení umožňuje, přičemž rovněž zohlednil skutečnost, že žalovaný byl na možnost vyúčtování smluvních pokut v celkové výši 4 000 Kč řádně upozorněn, pročež zjevně mohl uplatnění této sankce snadno předejít.
8. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž současně – veden zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest – vyšel z petitu návrhu, ve kterém žalobkyně nepožadovala přiznání zákonného úroku z prodlení.
9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokáta údaje o zástupci. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.