Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
73E2BFB81072FAF9C1257A4E00652235.html
HTML · 16.01 KB
No categories available
21 Cdo 1104/2004
U S N E S E N Í
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně podala dne 31.10.2002 u Okresního soudu v Karviné žalobu označenou jako \"žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost ve věci 22 C 167/99-11\ ". V žalobě mimo jiné uvedla, že usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 14.10.1999 byla vyslovena místní nepříslušnost \"ve věci projednávání žaloby doručené soudu dne 20.7.1999, ve které se žalobkyně domáhá výroku o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 716.666,- Kč, a to z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení\", s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Ostravě. Žalobkyně považuje toto usnesení \"za neplatné\", domáhá se \"svého práva ve věci projednání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení a náhrady škody před soudem prvního stupně od jejího počátku, tedy od data podání žaloby ze dne 14.7.1999 podané k OS v Karviné dne 20.7.1999\", a uvádí, že \"všechny úkony související s touto věcí nemohou být od data podání žaloby u soudu právně uznatelné, když mají příznaky jak věcné, tak i časové zmatečnosti\".
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 19.2.2003 č.j. 22 C 31/2003 -6 žalobkyni vyzval, aby svou žalobu ze dne 31.10.2002 opravila a doplnila, a to způsobem, který v usnesení blíže označil. Usnesením ze dne 11.4.2003 č.j. 22 C 31/2003 -11 pak žalobu podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolání, které žalobkyně podala proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19.2.2003 č.j. 22 C 31/2003 -6, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.1.2004 č.j. 662/2003-18 odmítl. Dospěl k závěru, že proti napadenému usnesení soudu prvního stupně odvolání není podle ustanovení § 202 odst.1 písm.d) o.s.ř. přípustné a že proto odvolání žalobkyně muselo být podle ustanovení § 218 písm.c) o.s.ř. odmítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. ].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř. , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n ) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř. ).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř. ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř. ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř. ].
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto její odvolání podané proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla ve smyslu ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř. vyzvána k doplnění a k opravě své žaloby, podané u soudu dne 31.10.2002.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení § 239 odst.1 a 2 o.s.ř. , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst.3 o.s.ř. , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv v případě, kdy odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jež není podle ustanovení § 202 odst.1 písm.d) o.s.ř. přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř. , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu