Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
10 C 78/2021
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 20.998,92 Kč / úvěr
takto:
I. Řízení se zastavuje co do zákonného úroku z prodlení z částky 6.111,18 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25%.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.383 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 9.615,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.887,74 Kč od 24. 12. 2020 do 28. 1. 2021 ve výši 8,25% ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.504,74 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně do zaplacení zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 210,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 210 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do zákonného úroku z prodlení z částky 6.111,18 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25%. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.383 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do částky 9.615,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.887,74 Kč od 24. 12. 2020 do 28. 1. 2021 ve výši 8,25% ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.504,74 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně do zaplacení zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 210,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 210 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20.998, 92 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 6. 2020 mezi společností právnická osoba a žalovaným. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
2. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání.
3. Soud provedl důkaz Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 24. 6. 2020, Obchodními podmínkami právnická osoba bank anonymizováno ke spotřebitelskému úvěru, standardními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, platebními informacemi, loan application, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
právnická osoba, reg. číslo: anonymizováno číslo, sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, Malta (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 24. 6. 2020 prostřednictvím prostředků komunikace Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit včetně úroku ve výši 10,5 % měsíčně ve splátkách odpovídajících 11 % nesplacené úvěru spolu s úrokem. RPSN činila 231,39 % Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky právní předchůdce žalobkyně. Žalovaný na základě smlouvy vyčerpal částku 15.000 Kč, kterou řádně nesplácel, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 3.617 Kč. Dne 20. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 23. 1. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek a současně byl žalovaný vyzván k úhradě částky 20.947,53 Kč sestávající z poskytnutého úvěru a poplatku za jeho poskytnutí.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
8. Podle ust. 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr s limitem čerpání 80.000 Kč. Žalovaný načerpal částku 15.000 Kč, avšak své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil a úvěr nesplácel. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
9. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku ). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
10. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí (231,39 %, ujednán byl obchodní úrok 10,5% měsíčně, náklady na upomínání 250 Kč za každé prodlení s kteroukoliv částkou, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných částek - viz obsah smlouvy o úvěru) dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku ) - a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku ). Vzájemně poskytnutá plnění dle neplatné smlouvy je nutné vypořádat dle zásad bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 a následujících občanského zákoníku . Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 15.000 Kč, avšak právnímu předchůdci žalobkyně na svůj dluh zaplatil částku 3.617 Kč, vyhověl soud žalobě co do rozdílu těchto částek, tj co do částky 11.383 Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 23. 1. 2021), tedy jí došla dne 27. 1. 2021, dne následujícího mohl žalovaný splnit (viz § 1958 odst. 2 občanského zákoníku ) a pokud tak neučinil, dostal se ode dne 29. 1. 2021 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 11.383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 29. 1. 2021 do zaplacení, ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.
11. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení, proto soud ve výroku I. rozsudku řízení co do tohoto nároku v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 , 2 občanského soudního řádu zastavil.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 210,67 Kč, přičemž tato částka představuje 8,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.998,92 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
13. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 210 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. , podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1.1.) Sazebníku částku 1.050 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 840 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 210 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.