Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 1092/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. L. byl trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Za to byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Současně byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti a podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby podle svých sil a možností nahradil způsobenou škodu. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 8. 2002.

Dne 19. 4. 2004 vydal Okresní soud v Karlových Varech v uvedené trestní věci usnesení, kterým podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodl, že se shora zmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců uložený obviněnému J. L. vykoná, přičemž k jeho výkonu byl obviněný zařazen podle § 39a odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. do věznice s dohledem.

Citované usnesení soudu prvního stupně napadl obviněný stížností, kterou Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. , podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný J. L. dne 22. 7. 2004 prostřednictvím obhájce dovolání, kterým se s odkazem na dovolací důvod podle § 265bodst. 1 písm. l) tr. řádu domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný se domnívá, že toto usnesení Krajského soudu v Plzni je napadnutelné dovoláním podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu per analogiam.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, není obsaženo v taxativním výčtu v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, proto ho dovoláním napadnout nelze. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nevyšší soud“) podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se potom podle legální definice rozumí rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Obviněný J. L. svým dovoláním sice napadl usnesení soudu učiněné ve druhém stupni, ale jde o rozhodnutí, kterým bylo ve smyslu § 60 odst. 1 tr. zák. vysloveno, že se vykoná trest odnětí svobody, jehož výkon byl původně podmíněně odložen. Takové usnesení se však za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu nepovažuje, a proto je nelze dovoláním napadnout. Analogický výklad, jehož se obviněný domáhá, zde nepřichází v úvahu, protože dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým se zasahuje do již pravomocného soudního rozhodnutí, takže zájem na stabilitě právních vztahů založených takovým rozhodnutím nedovoluje rozšiřovat taxativní zákonný výčet obsažený v ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že podané dovolání obviněného J. L. směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, aniž bylo zapotřebí zabývat se otázkou, zda případně existují i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl dovolací soud rozhodnout v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. září 2004

Předseda senátu:

JUDr. František Púry