Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 236/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně R. + F. s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému J. J., o zaplacení částky 19.876,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, č.j. -22, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. září 2002, č.j. -13, ve znění opravného usnesení ze dne 13. května 2003, č.j. -18, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 15. března 2002 o zaplacení částky 19.876,- Kč s příslušenstvím, rozhodnuto o vrácení soudního poplatku ve výši 800,- Kč žalobkyni a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý odstavec výroku).

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žaloba není zcela určitá a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat. Vylíčení rozhodujících skutečností je natolik kusé, že nelze jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení, respektive jaké zboží, na základě čeho, v jakém množství a ceně bylo žalovaným od žalobkyně převzato. Žalobkyně sice žalobu doložila listinným důkazem – stejnopisem faktury, na níž se v žalobě odvolávala, takový odkaz však podle odvolacího soudu nelze považovat za vylíčení skutkových tvrzení ve smyslu ustanovení (dále též jen „ “), nýbrž pouze za splnění povinnosti označit důkazy. Za této situace proto postupoval soud prvního stupně zcela správně, v intencích , když žalobkyni vyzval k doplnění žaloby, a to dokonce opakovaně (usneseními ze dne 21. dubna 2002 a 28. srpna 2002), s poučením, jak má toto doplnění provést, jakož i s upozorněním na následky neuposlechnutí výzvy. Prvním z uvedených usnesení byla žalobkyně vyzvána, aby svá skutková tvrzení doplnila o údaj, o jaké zboží a v jakém množství se jednalo, přičemž následným usnesením ji soud vyzval k doplnění žaloby o vylíčení skutečností ohledně kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Z kvalifikovaných výzev soudu prvního stupně bylo podle odvolacího soudu zcela zřejmé, o jaké údaje měla být žaloba doplněna; proto neakceptoval námitku odvolatelky (žalobkyně) směřující do jí tvrzeného odmítavého přístupu soudu prvního stupně k jejímu telefonickému dotazu, jak má doplnění provést. Za situace, kdy žalobkyně vady svého žalobního návrhu neodstranila, neboť na výzvy soudu k odstranění vad žaloby nereagovala, usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby jako věcně správné potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož důvodnost opřela o nesprávné právní posouzení věci [ ]. Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu namítla, že jí podaný žalobní návrh je projednatelný a schopný věcného projednání, neboť splňuje veškeré náležitosti vyžadované ustanovením Žalobní tvrzení jako základ sporu jsou podle dovolatelky jasná a vymezují nepochybný rámec jednání. O nároku bylo možné jednat; skutek byl v žalobě přesně a nezaměnitelně popsán, přičemž byl i doložen obsahem a specifikací připojených důkazů (faktura, dodací list), z nichž lze dovodit její právní nárok i rozsah závazku. Namítla, že navrženým důkazem potvrzeného dodacího listu prokázala, že došlo k uzavření kupní smlouvy i k dodání zboží žalovanému. Zboží bylo v žalobě souhrnně definováno jako instalační materiál, přičemž nepovažovala za nutné rozepisovat jeho jednotlivé položky do samotného návrhu. Dovolatelka, poukazujíc na podporu svých argumentů na typově shodné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze – oddíl C, vložka 31131 byla po podání dovolání, konkrétně dne 11. května 2004 vymazána dřívější obchodní firma dovolatelky S. s.r.o. a od téhož data byla zapsána její nová obchodní firma R. + F. s.r.o. Proto dovolací soud dále jednal s takto označenou dovolatelkou.

Dovolání je v dané věci přípustné podle části věty před středníkem , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), a je i důvodné.

Podle ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v , a b) a (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož tyto vady dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se ani nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu uplatněného dovolatelkou.

Dovolací argumenty žalobkyně jsou kritikou právního posouzení věci odvolacím soudem při řešení procesní otázky (otázky náležitostí žaloby) co do vylíčení rozhodujících skutečností. Výhrady dovolatelky tak lze obsahově podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [ ].

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí ( ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.

Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu ustanovení upravujícího překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu ustanovení upravujícího překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. I s ohledem na nutnost posouzení, zda se nejedná o tentýž předmět řízení a nejsou tudíž dány uvedené překážky řízení, musí předmět řízení splňovat všechny náležitosti předepsané v a

Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř .), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na u, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).

Podle ustanovení jsou účastníci řízení k dosažení jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Povinnost účastníka uložená mu ustanovením se pak týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.

Ustanovení pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

V projednávané věci spočívá napadené rozhodnutí na závěru, že žaloba je neprojednatelná, neboť vylíčení rozhodujících skutečností je natolik kusé, že nelze jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení, respektive jaké zboží, v jakém množství a ceně bylo žalovaným od žalobkyně převzato. V žalobě učiněný odkaz na důkaz stejnopisem faktury připojeným k žalobě považoval odvolací soud ve smyslu za nedostatečný. Tento závěr shledává dovolací soud nesprávným.

Z obsahu spisu (z žaloby na č.l. 1) je zřejmé, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19.876,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný odebíral od žalobkyně ke své činnosti v oblasti topenářství zejména instalační materiál s tím, že dne 13. července 2001 od ní odebral zboží v celkové hodnotě 19.876,- Kč a současně převzal fakturu č. 2001657192 znějící na uvedenou částku se splatností 27. července 2001 a dodací list. Dále v ní uvedla, že žalovaný přes její opakované výzvy uvedenou fakturu neuhradil. K žalobě současně připojila a označila jako důkazy fakturu a dodací list (ve spisu založeny v přílohách žalobkyně jako faktura č. 2001657192 a dodací list č. 034870).

Jestliže odvolací soud, v rozporu se závěry formulovanými ve výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu, uzavřel, že žaloba neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, a je tedy neprojednatelná, aniž tuto otázku řešil i z pohledu listin, na které žalobkyně v žalobě odkazovala a které současně připojila k žalobě, nelze než právní posouzení věci odvolacím soudem považovat za neúplné, a tudíž i nesprávné.

Jelikož na tomto nesprávném právním posouzení věci rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je naplněn dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle ustanovení Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil; protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 a odst. 6 ).

Právní názor dovolacího soudu o nutnosti posuzovat vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu ustanovení i z pohledu obsahu listin, na které žalobkyně v textu žaloby výslovně odkázala a které k žalobě připojila, je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( část věty za středníkem ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá )

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. září 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu