Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 133/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně A. B. A., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1. Ing. K. O., zastoupenému, advokátem, 2. P. K., o návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření proti prvnímu žalovanému, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. července 2003, č.j. -152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením změnil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. dubna 2003, č.j. -141, ve výrocích I. a II. tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první a druhý odstavec výroku). Odvolací soud dále potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III., kterým bylo žalobkyni uloženo zaplatit soudní poplatek z návrhu na vydání předběžného opatření (třetí odstavec výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným (čtvrtý odstavec výroku).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „ “) a důvodnost o ustanovení Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci.

Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Z obsahu dovolání dovolací soud dovodil, že podání žalobkyně směřuje jen proti prvnímu odstavci výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl vyhovující výrok usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření změněn tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních , a

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření, které zpravidla meritornímu rozhodnutí soudu předchází, nemůže mít (již s ohledem na svůj účel) povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle , a to bez ohledu na to, zda odvolací soud usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na předběžné opatření, změnil či potvrdil.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání „za splnění podmínek ustanovení až 241 “ Podle již citovaného lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. ). Nesprávným poučením soudu o přípustnosti podaného dovolání se ve smyslu toliko prodloužila (o další dva měsíce) lhůta k jeho podání.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), usnesením odmítl [ věta první, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, prvnímu žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. září 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu