Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1822/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 16.4.2003, č.j. -200, ve spojení s usneseními

ze dne 20.6.2003, č.j. -237, -238, -239, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu žalobkyně na určení, že „závěť zůstavitelky V. K., zemřelé dne 28.4.1997, sepsaná dne 9.5.1996 notářským zápisem JUDr. J. Z., notářkou v P., pod č.j. N 81/96, NZ 75/96, je neplatná“; uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19.350,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o svědečném a znalečném. Vycházel ze závěru, že „zde není žádná skutečnost, s nimiž zákon spojuje neplatnost závěti“.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.12.2003, č.j. -263, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně a s ním spojená usnesení jako věcně správné potvrdil; uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6.425,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně a uložil žalobkyni povinnost zaplatit „státu“ na náhradě nákladů řízení částku 1.050,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 2. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že „nebyla zjištěna ani prokázána žádná ze skutečností, s nimiž zákon spojuje neplatnost závěti.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení . Namítá, že „listinné důkazy o zdravotním stavu zůstavitelky buď žalovaná či její zástupce získali nezákonným způsobem“; že „znalkyně neměla k dispozici veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci zůstavitelky“; že odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem předloženým žalobkyní; že „soud nereagoval“ na její „žádost o zaslání spisu k Městskému soudu v Brně“, aby se s ním mohla „řádně seznámit“; že jí „soudy odňaly možnost jednat“, když nevyhověly její žádosti o odročení „posledního“ jednání ve věci před soudem prvního stupně a když se „nevypořádaly s jejím návrhem na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem“; že se „soudy nevypořádaly s důkazy prokázaným chováním žalované v rozporu s dobrými mravy, kterým zůstavitelku prakticky k sepisu závěti přivedla a svým způsobem i přinutila“. Navrhla aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu i jím potvrzený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného

v ustanovení ; z důvodu uvedeného v ustanovení je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání

k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.

Dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné, neboť ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání by tedy v této věci mohla být založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání podle ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žalobkyně v dovolání namítá, že „listinné důkazy o zdravotním stavu zůstavitelky buď žalovaná či její zástupce získali nezákonným způsobem“; že „znalkyně neměla k dispozici veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci zůstavitelky“; že odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem předloženým žalobkyní; že „soud nereagoval“ na její „žádost o zaslání spisu k Městskému soudu v Brně“, aby „se s ním mohla řádně seznámit“; že jí „soudy odňaly možnost jednat“, když nevyhověly její žádosti o odročení „posledního“ jednání ve věci před soudem prvního stupně a když se „nevypořádaly s jejím návrhem na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem“; že se „soudy nevypořádaly s důkazy prokázaným chováním žalované v rozporu s dobrými mravy, kterým zůstavitelku prakticky k sepisu závěti přivedla a svým způsobem i přinutila“.

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezených dovolacích důvodů nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tyto důvody nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení V případě těchto dovolacích důvodů totiž nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, ,

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu