Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 1030/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. , byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v přesně nezjištěný den v druhé polovině května 2003 do 25. 5. 2003, kolem 19.00 hod. v P., Z. ul., v automobilu zn. Audi, požadoval pod pohrůžkou použití krátké střelné zbraně, se kterou mířil na Ing. S. S. po tomto částku 3,6 milionu Kč s tím, že peníze mu mají být dodány do konce měsíce, následně vydání peněz urgoval u T. S., syna Ing. S. S., s tím, že pokud požadované peníze neobdrží, bude žádat 16 milionů Kč, přičemž hrozil únosem S. S. do Ruska, následně dne 9. 6. 2003 ve 13.10 hod. v P. před restaurací K. ve S. 17, mu T. S. předal částku 1,5 milionu Kč, načež byl obviněný zadržen Policií ČR“. Za tento trestný čin mu byl podle § 235 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. , tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze napadl obviněný A. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku včetně nesprávného posouzení okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že soudy obou stupňů na základě výpovědi svědka Ing. S. S. nesprávně posoudily jednání obviněného jako pohrůžku použití krátké střelné zbraně a pohrůžku násilím, neboť obviněný nic podobného neučinil a zmíněná zbraň nebyla soudům předložena ani popsána. Podle názoru dovolatele pouhé pocity svědka nedostačují k závěru, že je ohrožován zbraní ve smyslu § 89 odst. 5 tr. zák. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.

Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil postup soudů obou stupňů, které vycházely z výpovědi svědka Ing. S. S. a jednání obviněného nesprávně posoudily jako pohrůžku použití krátké střelné zbraně, když obviněný nic podobného neučinil. Nejvyšší soud shledal, že takto formulované dovolací námitky obviněného směřují do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení a nelze je z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyloženo shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Nesprávnost právní kvalifikace jednání dovolatele v podobě aplikace § 89 odst. 5 tr. zák. je totiž dovolatelem shledávána výlučně jako důsledek nesprávného hodnocení svědecké výpovědi Ing. S. S. (skutečnosti, že soudy uvěřily „pocitům svědka“) a tedy nesprávného zjištění skutkového stavu věci. Jak vyplývá z výše uvedeného, v řízení o dovolání Nejvyšší soud nemůže měnit skutková zjištění soudu prvního resp. druhého stupně, neboť není další pravidelnou instancí přezkoumávající správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci. Pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný uvedenou částku „požadoval pod pohrůžkou použití krátké střelné zbraně, se kterou mířil na Ing. S. S.…“, je Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení povinen vycházet z takto popsaného skutkového stavu věci, přičemž prosazení jiného průběhu skutku (odpovídajícího tvrzení dovolatele, že „nikdy nic podobného neučinil“) není možné prostřednictvím žádného z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Posuzované dovolání tedy podle závěru Nejvyššího soudu neobsahuje konkrétní námitku nesprávného hmotně právního posouzení skutku popsaného v napadených rozhodnutích.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nedostatcích hodnocení důkazu a nesprávnosti skutkových zjištění, nikoli v nesprávném právním posouzení skutku.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. září 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová