Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 940/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. W., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným: 1) J. A., a 2) A. A., zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 1.275.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2004, č. j. -106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Domažlicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. února 2004, č. j. -78, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1.275.500,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce opíral uplatněný nárok o tvrzenou smlouvu o půjčce, kterou uzavřel se žalovanými. Soud prvního stupně však na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce existenci tvrzené půjčky neprokázal, a neshledal tak žalobu důvodnou.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. května 2004, č. j. -106, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem, že se žalobci nepodařilo prokázat, že půjčil žalovaným částku, jejíhož vrácení se domáhá, a konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, když žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o (dále jen „OSŘ“) s tím, že jde o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Namítl, že odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze skutečností, které nebyly ani tvrzeny, natož prokázány, a že závěry, které z nich vyvodil, jsou čirou spekulací. Soud prvního stupně nevzal v úvahu listinné důkazy, které žalobce předložil a které dokládaly jím vylíčený skutkový děj ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovaným, a odvolací soud se jeho námitkou v tomto směru vůbec nezabýval. Žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, a tak dovolání nemůže být přípustné ani podle , ani podle písm. b) tohoto ustanovení. Přípustnost dovolání by mohla být založena jen ustanovením , na které žalobce ve svém podání odkazuje a podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z odůvodnění dovolání je ovšem zřejmé, že žalobce v něm uplatňuje toliko dovolací důvod uvedený v , když v podstatě namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Úspěšné uplatnění zmíněného dovolacího důvodu je však v omezeno pouze na případy dovolání přípustného podle a b) nebo podle obdobného užití těchto ustanovení, neboť přípustnost dovolání podle je dána k řešení právních, nikoli skutkových otázek. Žalobce žádné právní otázky, které by mohly založit zásadní význam napadeného rozsudku, v dovolání nevymezuje, a jelikož dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody ( věta prvá ), nezbývá než uzavřít, že dovolání tak, jak bylo podáno a odůvodněno, není přípustné. Proto je Nejvyšší soud ČR podle věty prvé a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovaným, kteří by podle věty prvé, a měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 9. září 2004

Vít Jakšič,v.r.

předseda senátu