Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 441/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Ing. V. B., zastoupené, advokátkou, proti žalované Dr. Ing. E. V., zastoupené, advokátem, o vrácení daru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2003, č. j. -101, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2003, č. j. -101, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. srpna 2003, č. j. -87, ve věci samé, není přípustné podle , , v platném znění (dále jen „“) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Vytýká-li proto dovolatelka odvolacímu soudu, že dezinterpretoval její výpověď a další objektivně zjištěná fakta (zejména ohledně žalobkyní zamýšlených majetkových dispozic, jakož i ohledně motivace žalované k podání návrhu na omezení žalobkyně ve způsobilosti k právním úkonům), tedy že z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel, uplatnila tím dovolací důvod podle V případě, že je přípustnost dovolání podle teprve zvažována, však nemá námitka směřující proti skutkovému stavu věci žádnou právní relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska takových výtek zkoumat.

V rámci způsobilého dovolacího důvodu ( ) dovolatelka otevřela dovolacímu přezkumu otázku, zda žalovaná svým jednáním spočívajícím v podání návrhu na omezení způsobilosti žalobkyně k právním úkonům naplnila jednu z podmínek pro vrácení daru ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), neboli napadla správnost posouzení odvolacího soudu, zda v dané věci lze chování žalované vůči žalobkyni právně kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů (ustanovení obč. zák.). Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť se týká jen tohoto konkrétního případu. Otázku výkladu pojmu hrubého porušení dobrých mravů je totiž třeba posoudit v každém jednotlivém případě individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem daného případu a závěry o naplněnosti či nenaplněnosti podmínky hrubého porušení dobrých mravů v konkrétním případě tak nelze zobecnit (nelze učinit jeden obecný závěr pro všechny možné situace). Předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné, konkrétními okolnostmi determinované věci. Dovolací soud se navíc již vícekrát vyslovil ke kvalifikaci hrubého porušování dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci a členům jeho rodiny, včetně jeho intenzity, jako podmínky vrácení daru podle obč. zák. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck - dále jen „Soubor“, svazku 3, pod č. C 276, ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. , publikované v Souboru, svazku 25, pod č. C 1883, a ze dne 12. února 2004, sp. zn. , publikované v Souboru, sešitu 28, pod č. C 2503).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , kdy žalované v této fázi řízení nevznikly prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 9. září 2004

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu