Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 380/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 10. 2001, č. j. – 18, který návrh na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem.

Soud prvního stupně považoval za rozhodnou skutečnost, že žalovaná neprokázala existenci důkazů, které v původním řízení nemohly být provedeny, a které pro ni mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Žalovaná poukazovala na to, že od počátku řízení nebyla ve sporu pasivně legitimována a nemohla tak být účastníkem řízení, jelikož již v roce 1991 vydraženou prodejnu včetně pohledávek a závazků vložila do společnosti P. – m., spol. s.r.o. a o významu této skutečnosti se dozvěděla až po konzultaci s jejím nynějším zástupcem. Soud v této souvislosti poukázal na skutečnost, že vědomost o vložení vydražené provozní jednotky měla žalovaná od okamžiku, kdy tento právní úkon sama provedla, neboť společnost P. – m. spol. s.r.o. jako jediný společník založila a současně byla i jediným jednatelem této společnosti.

Odvolací soud dospěl k témuž závěru, že žalovaná vydraženou prodejnu včetně pohledávek a závazků vložila do jí založené společnosti P. – m., s.r.o. M. a nepochybně o ní tedy věděla od okamžiku provedení tohoto úkonu v roce 1991. Nic jí nebránilo v tom, aby tuto skutečnost v původním řízení uplatnila, a pokud tak neučinila, nesplnila svou povinnost tvrzení a nemůže se domáhat obnovy řízení právě z tohoto důvodu. To, že až později zjistila, že tato skutečnost by pro ni snad mohla mít jisté právní následky, o kterých v době konání původního řízení nic nevěděla, je pro posouzení důvodnosti jejího návrhu na obnovu řízení podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „“), zcela nerozhodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení , zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2000. Dovolání je podle názoru dovolatelky podáno z důvodu uvedeného v ustanovení , když odvolací soud nesprávně posoudil přípustnost obnovy řízení. Odvolací soud se nevypořádal se všemi důvody odvolání, zejména s namítaným nedostatečným poučením soudem prvního stupně podle ustanovení , a to zejména za stavu, kdy byla žalovaná v původním řízení zastoupena obecným zmocněncem, nebo s tvrzením o tom, že neuplynula subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení. Nepovažuje také za správné tvrzení odvolacího soudu o nemožnosti převést dluh na třetí osobu bez souhlasu věřitele, a to zejména proto, že tyto skutečnosti měly být předmětem dokazování v rámci obnoveného řízení.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhuje zamítnutí dovolání s tím, že skutečnosti uváděné v dovolání jsou právně zcela irelevantní a účelové. Žalovaná neuvádí žádné nové skutečnosti a řízení pouze prodlužuje. Žalobkyně věcně odkazuje na svá dřívější vyjádření.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001). Podle bodu 16., hlavy I., části dvanácté citovaného zákona návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzované věci nelze dovodit přípustnost dovolání z ustanovení , neboť usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím ve smyslu a nelze je podřadit ani žádnému z usnesení vyjmenovaných v až f)

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání proto připadá v úvahu jen podle odst. l Ten zakládá přípustnost proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci 2), pokud trpí vadami v něm uvedenými. Žalovaná žádnou takovou vadu nenamítá a ze spisu ani takové vady nevyplývají.

Dovolání žalované, které není přípustné, Nejvyšší soud podle a odmítl.

Věcnými námitkami žalované se dovolací soud již nemohl zabývat.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání muselo být odmítnuto, a je proto povinna nahradit žalobkyni náklady řízení o dovolání ve smyslu věta první (per analogiam), a Tyto náklady spočívají v nákladech právního zastoupení – za jeden úkon právní služby, tj. vyjádření k dovolání podle , , vyhl. č. , tj. Kč. 1.125,- Kč a za jeden paušál hotových výdajů Kč 75,- Kč ( vyhl. č. ), celkem tedy Kč 1.200,- Kč, které je povinna žalovaná zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 7. září 2004

JUDr. František Faldyna,CSc., v. r.

předseda senátu