Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 239/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně E. A. M. A., zastoupené, advokátem, proti žalovanému J. N., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 1,754.178,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2003, č.j. -172, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem, poté, co usnesením ze dne 25. března 2003, č.j. -161, ve smyslu ustanovení (dále jen „ “) připustil vstup nabyvatele práva – E. A. M. A. do řízení na místo dosavadní žalobkyně I. G. H., a. s. v likvidaci, potvrdil rozsudek ze dne 24. května 2002, č.j. -89, jímž Okresní soud v Trutnově uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,686.706,11 Kč s 33 % úrokem z prodlení od 16. července 1994 do zaplacení, dále částku 67.472,- Kč a na nákladech řízení 67.470,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, s tím, že povinnost žalovaného zanikne v rozsahu plnění poskytnutého R. S. K., v. o. s., se sídlem ve V., H. 439 (dále jen „společnost“).

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a na jeho základě učinil „zcela správné právní závěry“. Akcentoval, že v „souzené věci“ není spor o povinnosti společnosti zaplatit věřitelce (její právní nástupkyni) 1,686.706,11 Kč s 33 % úrokem z prodlení od 16. července 1994 do zaplacení, neboť tato vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. ledna 1996, sp. zn. . Žalovaný jako společník veřejné obchodní společnosti ručí veškerým svým majetkem za závazky společnosti (§ 86 obchodního zákoníku).

Tvrzení žalovaného „o podivném jednání“ zástupce původní věřitelky, k němuž mělo dojít až po vzniku sporného smluvního vztahu při jednání o poskytnutí dalšího úvěru, nemůže správné rozhodnutí soudu prvního stupně „ovlivnit“, přičemž skutečnost, že poskytnutá částka na základě smlouvy o úvěru nestačila k pokrytí podnikatelského záměru a „banka odmítla úvěr navýšit“, není zákonným ani smluvním důvodem zániku povinnosti dluh zaplatit.

Jelikož ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by dluh nemusel být při nedokončení podnikatelského záměru vrácen, a na úhradu dluhu nebylo společností ani žalovaným nic zaplaceno, shledal odvolací soud právní závěr soudu prvního stupně správným. Naznačoval-li žalovaný, že mu postupem původního věřitele byla způsobena škoda, „musí se svého nároku na její náhradu domáhat samostatně“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení a spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí „v situaci“, že žalobkyně (její právní předchůdci) odsouhlasila podnikatelský záměr, nabídla též první úvěrové krytí, ale následně tento podnikatelský záměr odmítla dofinancovat a naopak prostředky, které byly poskytnuty za účelem zajištění dofinancování, použila pro úhradu svých úvěrových závazků a tak znemožnila další dokončení schváleného projektu.

Dovolatel zdůrazňuje, že „zaviněním banky“, která neposkytla další střednědobý úvěr, ani poskytnutý krátkodobý úvěr na střednědobý nezměnila, byl zmařen podnikatelský projekt a zapřičiněno nesplácení úvěru. Zároveň poukazuje na „rozpornost jednání banky“ s dobrými mravy a na to, že „banka sama zavinila vznik škody“.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání neshledává rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným a navrhuje zamítnutí dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , jehož se žalovaný výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na právním závěru, že žalovaný jako společník veřejné obchodní společnosti ve smyslu ustanovení § 86 obchodního zákoníku ručí za splnění závazků z úvěrové smlouvy společností, s tím, že nedostatečné krytí podnikatelského záměru a neposkytnutí dalšího úvěru není důvodem pro zánik povinnosti dluh zaplatit.

Otázka, zda přiznání uplatněného nároku je - z důvodu výše uvedených - v rozporu s dobrými mravy či nikoli, je otázkou konkrétního posouzení okolností jednotlivého případu, a již proto nemá potřebný judikatorní přesah, když její řešení je významné právě a jen pro projednávanou věc. Poukaz dovolatele na okolnosti, jež provázely uzavření smlouvy o úvěru, jakož i následné „odmítnutí dofinancování“ podnikatelského záměru, shora uvedený závěr zcela potvrzují, nehledě k tomu, že námitka „rozpornosti jednání banky s dobrými mravy“ byla nepřípustně uplatněna až v dovolacím řízení ( ).

Jelikož Nejvyšší soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů (a jejich obsahového vymezení) zásadně právně významným, není dovolání přípustné ani podle ustanovení Proto je jako nepřípustné ve smyslu ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle ustanovení , , , a a z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , a celkem činí 7.575,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 2. září 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu