Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 22/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 2.2.2000, čj. -15, kterým soud prvního stupně ponechal v platnosti svůj směnečný platební rozkaz ze dne 1.12.1999, čj. 1 Sm 351/99-6.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Co do jeho důvodnosti odkazuje na ustanovení ve znění účinném od 1.1.2001 - dále též jen „ “, co do přípustnosti na ustanovení Konkrétně namítá, že pohledávka, zajištěná směnkou, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá zanikla proto, že záloha ve výši 3,500.000,- Kč poskytnutá žalovanému žalobkyní na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 1.7.1999, která byla zajištěna směnkou, se stala z důvodu neuzavření smlouvy o postoupení pohledávky do 16.7.1999 nevratnou. Právo na vrácení zálohy tak zaniklo – jednalo se dle žalovaného o sankci za nedodržení smluvních závazků ze strany žalobkyně. Dále dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil jeho námitku, že směnkou zajišťovaná pohledávka zanikla také z titulu započtení. Odvolací soud dovodil, že i tato námitka je podřízena zásadě koncentrace, a je ji proto nutno vznést do 3 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu. Dle dovolatele však nejde o námitku ve smyslu směnečného zákona, ale jde o stejný případ, jako kdyby žalovaný svůj dluh uhradil. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu posledně jmenovanému k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve své vyjádření k dovolání uvádí, že považuje námitky dovolatele za účelové a směřující k tomu, aby se žalovaný vyhnul zaplacení směnky. O tom svědčí i to, že ve třech rozhodnutích daly soudy shodně za pravdu žalobkyni a že žalovaný opakuje stále stejné argumenty, které byly v průběhu řízení spolehlivě vyvráceny. Žalobkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, - odvolání (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozhodnutí) rovněž projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. 1. 2001.

Dovolání není přípustné.

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , 238 odst. 1 písm. b) nebo o ustanovení

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Podmínky stanovené v daná věc nesplňuje proto, že odvolací soud ve výroku rozhodnutí dovolání nepřipustil (odstavec 1) a žalovaný návrh na připuštění dovolání nepodal (odstavec 2).

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst. 1 a , věty první (per analogiam) Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení , , , a ) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle ), celkem tedy 7.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 1. září 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu