Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 878/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. , byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona. Podle § 37 tr. zákona bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zákona, a to k trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 6. 8. 1998 čj. -161. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla stanovena povinnost uhradit poškozenému M. R. E., škodu ve výši Kč 1 760,00. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na občanskoprávní řízení.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 24. 4. 1998 kolem 24,00 hodiny na cele č., oddělení výkonu vazby ve Věznici H. S., společně s V. Š., za použití násilí a pohrůžky násilí sejmuli z ruky občana SRN M. R. E., pánské náramkové hodiny zn. Clyda v ceně Kč 1 760,00 a tyto následně propašovali a prodali mimo celu.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal okresní státní zástupce v Sokolově v neprospěch obviněného odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2003 Krajský soud v Plzni. Ten svým rozsudkem sp. zn. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu a s použitím § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že R. Š. uložil podle § 234 odst. 1 tr. zákona s použitím § 35 odst. 2 tr. zákona souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 6. 8. 1998 č.j. -161, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Sokolově dovolání směřující proti výroku o vině i výroku o trestu odsuzujícího rozsudku, přičemž se ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin loupeže odst. 1 tr. zákona. Tento názor odůvodňuje tvrzením, že z celého provedeného dokazování nevyplynulo, že by se měl na poškozeném dopustit násilí nebo pohrůžky násilí. Oběma soudům vytýká, že nesprávně hodnotily skutková zjištění učiněná v přípravném řízení, dále vznáší námitku vůči postupu soudu prvního stupně, který vycházel pouze z listinných důkazů pořízených v přípravném řízení, v čemž spatřuje porušení zásady bezprostřednosti trestního řízení. Obviněný namítá, že soud při hodnocení důkazů došel k nesprávným skutkovým zjištěním a z toho vyplývající nesprávné právní kvalifikaci žalovaného skutku. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil oba napadené rozsudky a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nevytýká – mimo tvrzení o své nevině – meritornímu rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Navrhuje proto, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Obviněný R. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání rovněž splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první a § 265f odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a dospěl k následujícím závěrům:

Základní podmínkou přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku podle § 265a odst. 1 tr. řádu je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v tomto ustanovení zákona, lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§ 265a odst. 2 písm. h/ tr. řádu). Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. To tedy znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl a mohl.

Ze spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný R. Š. proti rozsudku tohoto soudu ze dne 14. 11. 2002 č.j. -227 řádný opravný prostředek nepodal. Odvoláním v neprospěch obviněného napadl rozsudek ihned po jeho vyhlášení do protokolu státní zástupce, který jej zaměřil výlučně proti výroku, jímž soud rozhodl o upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 37 tr. zákona. Argumentaci svého odvolání pak opřel o názor, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 37 tr. zákona, neboť u obviněného nelze dovozovat, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.

Odvolání státního zástupce tak vymezilo podmínky budoucího přezkumu soudem druhého stupně. Podle § 254 odst. 1 tr. řádu odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je např. i výrok, jímž podle § 37 tr. zákona bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nemůže (s výjimkami podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolatel mohl odvolání podat.

Shora uvedené zásady mají pak význam i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku, neboť z nich vyplývá, že dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozsudek soudu prvního stupně.

V posuzované věci bylo odvolání státního zástupce podáno v neprospěch obviněného R. Š. jen proti výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu. Tím tak byla omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně) výhradně na předmětný výrok. Proto také obviněný mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti výroku o trestu (kterým odvolací soud původní výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu nahradil), případně proti průběhu řízení, které tomuto výroku předcházelo.

Jak se podává z obsahu podaného dovolání, obviněný v něm neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Dovolatel opřel své dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž jeho konkrétní námitky navíc směřují výlučně do provádění a hodnocení důkazů, skutkových zjištění, tedy do výroku o vině. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud oba napadené rozsudky zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním (řádným opravným prostředkem) proti tomuto výroku nenapadl (a neučinil tak ani státní zástupce), dospěl Nejvyšší soud vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem k závěru, že podané dovolání obviněného není přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud ve věci obviněného R. Š. shledal, že dovolání přípustné není, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 1. září 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h