Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 141/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 370 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 790 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 032,36 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 12 790 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 12 580 Kč spolu s
kapitalizovaným úrokem ve výši 12 119,6 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 054,13 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 4 210 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 790 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 032,36 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 12 790 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 12 580 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 119,6 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 054,13 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 4 210 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 25 370 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 9. 11. 2015 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o půjčce číslo.
Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 12 580 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 510 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 12. 2016. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 2. 6. 2016, a tak se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 17 000 Kč na jistině, na dlužných poplatcích 8 370 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 12 119,6 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4 086,49 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 17 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9. 11. 2015 smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit a dále jí uhradit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 12 580 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 29 580 Kč v 58 týdenních splátkách po 510 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 9. 11. 2015, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou zápůjčku 4 210 Kč, přičemž se dostal do prodlení již s úhradou první splátky.
6. Z Karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 9. 11. 2015 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ v oblasti pronájmu ubytování. Jeho čistý měsíční příjem měl činit 30 000 Kč a jako další příjem uvedl částku ve výši 25 000 Kč za zprostředkovatelskou činnost v oblasti obchodu. Uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti a náklady na bydlení včetně inkasa činí 3 500 Kč, dále hradí 1 000 Kč za telefon, částku 500 Kč za spoření, částku 15 000 Kč za splátky/půjčky/alimenty a jeho výdaje na domácnost činí 10 000 Kč.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 12. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podací lístku ze dne 7. 1. 2020.
8. Z výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020 a podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.
9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
11. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
13. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně kartu klienta podepsanou žalovaným. Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
Žalobkyně sice tvrdí, že si od žalovaného vyžádala od žalovaného živnostenský list, občanský průkaz, SIPO a z výpis z účtu (viz. Karta zákazníka), čímž měla za ověřenou totožnost žalovaného, výši jeho příjmu a výši jeho výdajů, avšak soudu žádný z těchto dokladů nedoložila. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že údaje, z nichž měla při prověřování úvěruschopnosti jakkoliv podrobila přezkumu co do jejich pravosti a úplnosti a kritickému zhodnocení. Soudu zejména není zjevné, jakým způsobem ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně příjmovou stránku žalovaného. Z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný měl být v době žádosti o poskytnutí úvěru živnostníkem. Tedy jeho příjem bylo možné ověřit pouze z daňového přiznání, popřípadě peněžního deníku. Rozhodně nebyl zjistitelný z výplatních pásek, jak tvrdila žalobkyně ve svém podání ze dne 28.5.2021. Rovněž příjem žalovaného nebylo možné ověřit ani z výpisu z účtu, neboť v něm nebudou zahrnuty náklady potřebné na zajištění a udržení příjmu (daňové výdaje) a dále náklady spojené se splněním daňových povinností žalovaného, úhradou zdravotního a sociálního zabezpečení apod. Rovněž má soud pochybnosti o tom, zda součástí SIPA žalovaného byly i nutné výdaje žalovaného spojené s vlastnictvím, např. platba daně z nemovitostí, pojištění nemovitosti, poplatky hrazené v jiné než měsíční periodě, např. odvoz odpad, vodné a stočné). Žalobkyně pak ani k výzvě soudu neuvedla, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, tedy jakým konkrétním algoritmem na základě ověřených vstupních údajů došla k závěru, že žalovaná je úvěruschopný. Žalobkyně pak ani v řízení neprokázala, že by došlo při prověřování úvěruschopnosti žalovaného k prověření jeho předchozí úvěrové angažovanosti a platební morálky. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím půjčky, dostatečně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného a tuto s odbornou péčí posoudila. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o půjčce je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
20. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 11. 2015 v hotovosti částku 17 000 Kč. Žalovaný na tuto půjčku před podáním žaloby uhradil celkem 4 210 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 12 790 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 3 032,36 Kč (za dobu ode dne splatnosti půjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 12 790 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.).
21. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).
22. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).