Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1537/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. března 2003, č. j. -164, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu v Š. na LV č. 397 pro kat. území N. M., a to rekreační chatě ev. č. 9, postavené na pozemku parc. č. 2852, pozemku parc. č. 2852 zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 2853 ostatní plocha, tyto nemovitosti pod bodem II. přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, kterému uložil, aby zaplatil žalované na vyrovnání jejího podílu částku 70 000,- Kč. Pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí každý v rozsahu ideální ½. Žalobce nabyl spoluvlastnický podíl darovací smlouvou z 15. 8. 2000 uzavřenou s M. P. jako dárkyní, která jej získala dědictvím podle rozhodnutí Státního notářství v Š. z 15. 10. 1084, sp. zn. . Tímto rozhodnutím nabyla spoluvlastnický podíl i žalovaná. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Podle znaleckého posudku Ing. J. A. z 25. 10. 2001 nemovitosti nejsou reálně dělitelné a jejich tržní cena činí 120 000,- Kč. Soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a tyto přikázal z hlediska jejich účelného využití do výlučného vlastnictví žalobce, když zohlednil, že nemovitosti jsou od roku 1999 převážně užívány žalobcem a jeho rodinou a že tomu nebylo jinak ani před tímto rokem. Žalovaná neprokázala, že by z užívání nemovitostí byla vyloučena v důsledku výměny zámku žalobcem, a pokud dříve chatu neužívala z důvodu péče o nemocnou matku, šlo o její vlastní rozhodnutí, které nelze zohlednit při úvaze o dalším vlastnictví chaty. Byl to také žalobce, který prováděl údržbu. Soud neuvěřil tvrzení žalované, že před rokem 1999 prováděla údržbu nemovitostí, s tím, že její tvrzení potvrzovali jen manžel, syn a sestra, tedy osoby blízké žalované, jejich výpovědi byly účelově zkresleny a byly nevěrohodné. Pokud jde o výši přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalované, soud vyšel z prohlášení účastníků o tom, že pokud budou nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobce nebo žalované, zaplatí druhému částku 70 000,- Kč. Proto se nezabýval aktuální tržní cenou nemovitostí.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 10. prosince 2003, č. j. -191, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že pod bodem II. výroku specifikoval nemovitosti přikázané žalobci a žalobci uložil, aby žalované zaplatil přiměřenou náhradu ve výši 70 000,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Souhlasil s tím, že v daném případě jsou splněny podmínky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť žalobce nechce ve spoluvlastnickém vztahu nadále setrvávat, k dohodě o zrušení podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo a důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby soud podílové spoluvlastnictví nezrušil, tvrzeny, ani prokázány, nebyly. Soud prvního stupně při posuzování hlediska účelného využití věci správně přihlížel k tomu, kdo nemovitosti dosud udržoval, opravoval, případně do nich investoval. Odvolací soud má za to, že s ohledem na výpovědi svědků, vlastníků sousedních nemovitostí, jakož i y – faktury o nákupu stavebního materiálu a montáže elektroinstalace, toto hledisko svědčí ve prospěch žalobce. Určená přiměřená náhrada odpovídá obecné ceně nemovitostí v daném místě podle nabídky a poptávky, odvíjí se od znaleckého posudku Ing. A. a shodného prohlášení účastníků.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že soud nezhodnotil, že předmětné nemovitosti užívala od roku 1972 a že od té doby do nemovitostí také investovala do oprav a údržby. Ve spoluužívání nemovitostí nikomu nebránila, neboť vycházela z přání otce, který nemovitost pořídil pro využití celé rodiny a jejich členů. Pokud žalobce tvrdil, že zhruba za pět let po pořízení nemovitosti postavil se svými kamarády kůlnu, nemohlo se tak stát, neboť v té době navštěvoval základní školu. Vytýká soudům, že neprovedly znalecký posudek za účelem zjištění, která ze stran a v jaké výši do nemovitostí investovala. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek. Dovolací soud není oprávněn přezkoumávat skutkové závěry, na nichž právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá, a je povinen z těchto skutkových závěrů vycházet.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázka přikázání nemovitostí tomu kterému z účastníků z hlediska jejich účelného využití, nebyla řešena v rozporu s hmotným právem a v dané věci není nic, co by ji činilo významnější z hlediska obecného – nic podstatného, co by přesahovalo konkrétní jedinečné zájmy účastníků řízení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 8. 3. 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 297, Svazek 3.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci náklady nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2004

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu