Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 395/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 4. července 2002 č. j. -157 zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen do tří dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci produkty společnosti H. I., I..USA, označené podle Nutričního programu uvedené společnosti a v uvedeném množství, a to 22 balení buněčné výživy obsahující každé z nich instantní nápoj v obalu (v chuťové variantě čokoláda nebo jahoda) označovaný jako Formule 1, dózu s 90 vitamínovými pilulemi označovanou jakou Formule 2, dózu s 90 vitamínovými pilulemi označovanou jako Formule 3, dózu s 90 vitamínovými pilulemi označovanou jako Formule 4, 23 kusů obalů obsahujících Themojetict Herbal Concentrate a 28 dóz Guaranových tablet; vše s doposud zachovanou expirační lhůtou, a pro případ, že žalovaný nevydá žalobci v uvedené lhůtě shora specifikované produkty, je povinen zaplatit žalobci částku 74 635 Kč s 26% úrokem z prodlení od 14. 8. 1998 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající uzavřeli 30. 6. 1995 kupní smlouvu, jejímž předmětem byly přesně vyjmenované potravinové produkty za kupní cenu 132 880 Kč. Deset kompletů žalobce převzal a zbývající část produktů byla po jejich dohodě umístěna v bytě žalovaného. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce se chtěl zabývat distributorskou činností, o čemž m.j. svědčí i poskytnutá sleva na kupní cenu ve výši 42 %, která se běžným zákazníkům neposkytovala. Nebylo sporu o tom, že žalobce po uplynutí expirační (garanční) lhůty odmítl předmětné výrobky převzít a požadoval pouze výrobky s neprošlou expirační lhůtou. Soud prvního stupně věc posoudil tak, že došlo k uzavření kupní smlouvy podle a násl. (dále jen „“) a ohledně části zboží, které bylo uskladněno u žalovaného byla uzavřena ústní dohoda podle . Žalobce však neprokázal délku expirační doby předmětných potravinářských výrobků, ani že by se u žalovaného v průběhu takové doby domáhal jejich vydání. Bylo totiž pouze na žalobci, aby si uskladněné výrobky včas odebral.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. listopadu 2002 č. j. -188 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Zdůraznil, že předmětné produkty byly odvezeny ze skladu, deset kompletů převzal žalobce a na základě dohody mezi účastníky byla zbývající část produktů uskladněna v bytě žalovaného. Bylo na žalobci, aby od žalovaného uskladněné výrobky včas odebral. Nebylo sporné, že po uplynutí expirační (garanční) lhůty žalobce odmítl předmětné výrobky převzít. Požadoval pouze výrobky s neprošlou expirační lhůtou. Při právním posouzení věci vyšel odvolací soud z přiznávající vlastníku právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Žalobci přísluší vlastnické právo k neodebraným potravinovým produktům, jejichž expirační doba již nemůže být zachována, když z dokazování vyplynulo, že tyto produkty byly odebrány ze skladu 30. 6. 1995. K požadovaným produktům podle žaloby s dosud zachovanou expirační lhůtou však žalobci vlastnické právo nesvědčí. Právě z tohoto důvodu nemůže být žaloba důvodná. Za situace, že žaloba není důvodná co do základu ohledně vydání věci, nemůže být důvodná ani ohledně eventuálního požadavku na náhradu škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž uvedl, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, který spočívá v nesprávném právním posouzení věci, je tedy přípustné podle (dále jen „“) a důvodné podle Dovolatel poukázal na , podle něhož každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo jinak. Dovolatel poukázal na svoji výpověď, podle níž mu žalovaný přislíbil, že ony tři čtvrtiny produktů, které si ponechal, prodá a dovolateli dodá výrobky s neprošlou záruční lhůtou. Tento závazek byl „již jaksi navíc“, protože žalobce dlouhodobě a neúspěšně po žalovaném chtěl pouze vrácení toho, čeho byl vlastníkem. Oba soudy však daly přednost tvrzení žalovaného, že produkty od něj dovolatel odmítal převzít a vůbec se nezabývaly tím, co se zbytkem potravinových doplňků v celkové hodnotě 74 635 Kč, které žalovaný od dovolatele převzal, skutečně stalo a jak s nimi žalovaný naložil. Uvedená výpověď žalovaného je v přímém rozporu s jeho dalším tvrzením, že on, ač distributor doplňků H., od žalobce převzaté a co se trvanlivosti týče, prošlé produkty musel sám konzumovat a žalobci kupoval doplňky nové. Ve skutečnosti se s dovolatelem spojil až tehdy, když na něj dovolatel podat trestní oznámení Policii ČR, MO V. Soustavným vyhýbáním se splnění svého závazku odebral žalovaný dovolateli možnost nakládat s věcmi v jeho vlastnictví a způsobil mu tak škodu. Podle se hradí skutečná škoda a ušlý zisk a podle druhého odstavce se hradí škoda zásadně v penězích. Pouze tehdy, požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Podle dovolatele měl soud věc posuzovat podle uvedeného ustanovení a vzhledem k tomu, že dovolatel o uvedení do předešlého stavu nežádal, měl soud vydat pouze rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit dovolateli částku ve výši 74 635 Kč. Dovolatel navrhl zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení , zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V daném případě odvolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že odvolací soud nesprávně aplikoval příslušná ustanovení o náhradě škody, tj. a .

Nejvyšší soud však neshledal, že by tento názor byl správný, neboť nelze konstatovat, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, který implicitně převzal i soud odvolací, že žalobci se nepodařilo prokázat, že po žalovaném včas (v době, kdy ještě neuplynula expirační lhůta předmětných produktů) žádal jejich vydání. Důkazní břemeno o této skutečnosti leželo na žalobci. Za této situace pak nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu ve smyslu a násl. . Nejde přitom ani o právní otázku, jež by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

Další námitky žalobce směřují proti hodnocení provedených důkazů a skutkovým závěrů, k nimž odvolací soud pro provedení důkazů dospěl. Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2004

JUDr. Zdeněk Des,v.r.

předseda senátu