Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 146/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 334 odst. 1 tr. řádu a § 38 odst. 1 tr. zákona v neprospěch obviněného V. B.

Citované usnesení se z r u š u j e ve výroku pod bodem I., kterým bylo rozhodnuto o započtení vazby obviněného V. B. od 22. 3. 1996 – 19.30 hodin do 6. 8. 1996 do trestu odnětí svobody, jenž mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. , byl obviněný V. B. uznán vinným dvojnásobným trestným činem podvodu podle § 250 odst.1, odst. 4 tr. zákona, ve znění zákona č. 290/93 Sb., účinného do 31. 12. 1997 a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona trest zákazu činnosti na dobu sedmi roků, a to zákazu podnikatelské činnosti s předměty podnikání tak, jak jsou jednotlivě uvedeny ve výroku citovaného rozsudku.

K odvolání obviněného V. B. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. , napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a sám nově rozhodl tak, že obviněného V. B. uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona trest zákazu činnosti na dobu sedmi roků, a to ve stejném rozsahu jako mu byl uložen rozsudkem krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Dovolání obviněného V. B. bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. , bylo ve věci obviněného V. B. rozhodnuto:

I.Podle § 38 odst. 1 tr. zákona a § 334 odst. 1 tr. řádu o započtení vazby obviněnému od 22. 3. 1996 – 19.30 hodin do 6. 8. 1996 do trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. .

II.Podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby.

Citované usnesení nabylo právní moci dne 8. 10. 2002.

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. B.

V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti namítá, že počátek započítávané vazby byl krajským soudem chybně vymezen. V této souvislosti poukazuje na příslušné listinné důkazy ve spisovém materiálu. Zdůrazňuje, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. , došlo k vadnému započtení vazby do uloženého trestu odnětí svobody, na což byl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci upozorněn zprávou věznice Heřmanice a rovněž vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Karviné. Na tato sdělení Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16.9.2003, sp.zn. , reagoval tak, že obviněnému V. B. do trestu odnětí svody započítal další dva dny, které obviněný strávil skutečně ve vazbě, a to od 6. 8. 1996 do 8. 8. 1996 – 15.30 hodin. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost a Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 2. 2004, sp.zn. , podle § 149 odst. 1 tr. řádu napadené usnesení zrušil.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. , byl v neprospěch obviněného V. B. porušen zákon, a to v ustanoveních § 334 odst. 1 tr. řádu a § 38 odst. 1 tr. zákona. Dále aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil. Současně aby zrušil další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Nejvyšší soud předně přezkoumal výrok pod bodem I. napadeného usnesení a zjistil, že krajský soud v tomto případě nepostupoval důsledně podle zákona, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.

Podle § 334 odst. 1 tr. řádu o započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby , kdy osobní svoboda obviněného byla omezena.

Podle § 38 odst. 1 tr. zákona jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popř. do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.

Krajský soud správně shledal, že jsou dány všechny zákonné podmínky pro započtení vazby obviněnému do pravomocně uloženého trestu odnětí svobody. Obviněný byl usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 1996, sp.zn. , vzat do vazby s tím, že se vazba započítává od 22. 3. 1996 od 19.30 hodin. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 7. 1996, sp. zn. , bylo rozhodnuto o propuštění obviněného V. B. z vazby na svobodu za současného přijetí písemného slibu obviněného. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 8. 1996. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci chybně stanovil dobu započtení vazby od 22. 3. 1996 – 19.30 hodin do 6. 8. 1996, když v tomto směru nesprávně vycházel z usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 7. 1996, sp. zn. . Ze zprávy vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 5. 2003, jakož i věznice Heřmanice ze dne 27. 8. 2003 vyplývá, že obviněný byl skutečně propuštěn z vazby na svobodu až dne 8. 8. 1996 v 15.30 hodin.

Na základě těchto zjištění Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. , rozhodl tak, že obviněnému V. B. do trestu odnětí svody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. , započítal vazbu od 6. 8. 1996 do 8. 8. 1996 – 15.30 hodin.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost v níž namítal mimo jiné, že ve vazbě strávil 4 a ½ měsíce a nikoliv pouze dva dny.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. , podle § 149 odst. 1 tr. řádu napadené usnesení zrušil s odůvodněním, že dodatečné započítání vazby, tedy náprava vadného pravomocného usnesení nepřichází v úvahu s ohledem na překážku věci rozhodnuté. Chybné pravomocné rozhodnutí lze napravit pouze mimořádným opravným prostředkem, a to stížností pro porušení zákona.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti je nepochybné, že v daném případě bylo nutno ve smyslu § 334 odst. 1 tr. řádu rozhodnout podle § 38 odst. 1 tr. zákona o započtení vazby obviněného V. B. do trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. , a to od 22. 3. 1996 – 19.30 hodin do 8. 8. 1996 do 15.30 hodin. V důsledku zmíněného pochybení byl obviněný nedůvodně znevýhodněn, a proto byl zákon porušen v jeho neprospěch.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 dost. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanoveních § 334 odst. 1 tr. řádu a § 38 odst. 1 tr. zákona v neprospěch obviněného V. B. Dále podle § 269 odst. 2 toto usnesení zrušil ve výroku pod bodem I., kterým bylo rozhodnuto o započtení vazby obviněného V. B. od 22. 3. 1996 – 19.30 hodin do 6. 8. 1996 do trestu odnětí svobody, jenž mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. . Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Úkolem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci bude po vrácení trestního spisu bezodkladně rozhodnout o započtení vazby obviněnému V. B. do trestu odnětí svobody pravomocně uloženému výše konstatovanými rozsudky. Závěrem a pouze pro úplnost lze připomenou, že ve smyslu ustanovení § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 31. srpna 2004

Předseda senátu:

JUDr. J. P.

Vypracoval:

JUDr. P. Š.