Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 180/2021
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 25 239 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 239 Kč, spolu úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 25 239 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 25 239 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 330 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta v obec.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 239 Kč, spolu úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 25 239 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 25 239 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 330 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].
1. Žalobkyně se jako vlastník a pronajímatel bytu nacházejícího se v 2. nadzemním podlaží budovy adresa, na pozemku parc. č. 1927 v katastrálním území Bechyně, ulice příjmení jméno, zapsané na list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, pracoviště obec, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 25 239 Kč z titulu náhrady ve výši ujednaného nájemného a služeb, neboť žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, zejména platit řádně a včas nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná tak dluží žalobkyni nedoplatek na nájemném za rok 2019 ve výši 3 800 Kč, nedoplatek za služby za rok 2019 ve výši 18 262 Kč a nedoplatek za vyúčtování za rok 2018 ve výši 3 177 Kč Tyto dlužné částky žalovaná do dnešního dne neuhradila, ačkoliv ji žalobkyně upomínala, naposledy výzvou před podáním žaloby ze dne datum.
2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů jak jednotlivé, tak i ve vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovanou nijak rozporováno, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem bytu v 2. nadzemním podlaží domu o velikosti podlahové plochy 75,39 m2 (3+1) na adrese adresa žalované, s účinností od datum na dobu určitou, a to do datum. Z předložené nájemní smlouvy, konkrétně čl. 3, odst. 3.2. smlouvy, má soud za prokázané, že mezi stranami bylo sjednáno nájemné bytu ve výši 3 800 Kč měsíčně spolu se zálohou na úhradu služeb spojených s užíváním bytu ve výši 3 100 Kč (odst. 3.6) měsíčně, splatné vždy předem, nejpozději do 15. dne měsíce na měsíc následující. Rozpis jednotlivých plateb nájemného a služeb vyplývá i z předložené Přílohy číslo ke smlouvě – předpis měsíčních plateb. Dle tvrzení žalobkyně nájemní vztah skončil uplynutím sjednané doby nájmu, tj. ke dni datum, žalovaná ovšem byt nevrátila a tento užívala až do datum, kdy byl byt převzat ze strany žalobkyně bez účasti žalované. Z předloženého vyúčtování za rok 2019 má soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni nedoplatek za služby ve výši 18 262 Kč, nedoplatek za nájemné za rok 2019 ve výši 3 800 Kč a nedoplatek za vyúčtování ve výši 10 177 Kč, tedy ve výši 32 239 Kč. Na tento celkový nedoplatek pak byla započtena složená kauce ve výši 7 000 Kč a předmětem řízení je nadále částka ve výši 25 239 Kč. Kromě výše uvedených listin dluh žalované vyplývá i z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne datum zaslané žalované, jak je prokázáno předloženou kopií vráceného (nedoručeného) dopisu.
4. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které stanoví, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. V § 2246 o.z., je zakotvena povinnost smluvních stran sjednat si nájemné pevnou částkou, jinak výši nájemného představuje částka v místě obvyklá. Nájemné se podle § 2251 o. z., platí předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li sjednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby. Podle § 4 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Nárok žalobkyně na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu pak byl posouzen dle ust. § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.
5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se dlužného nájemného, zálohových plateb na služby a vyúčtování pro rok 2018, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
6. Pokud ovšem jde o požadavek žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně specifikovaného ve výroku II. rozhodnutí, tomuto soud nevyhověl. V rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2019 Nejvyšší soud uzavřel, že při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši. Nejvyšší soud ve svém rozsudku uvedl, že i při prodlení s placením nájemného za nájem bytu se uplatní obecná úprava důsledků prodlení obsažená v občanském zákoníku pro závazkové vztahy, avšak s přihlédnutím k relativně kogentní úpravě nájmu bytu. Obecně platí, že úrok z prodlení má působit na dlužníka, aby dluh uhradil včas, a zároveň má věřiteli nahradit újmu, která mu vznikla opožděným plněním, aniž by ji musel vyčíslovat a prokazovat. Podle § 2239 občanského zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2020) nelze utvrdit žádnou povinnost nájemce sjednáním smluvní pokuty. Smluvní pokutu si tedy nelze sjednat ani pro případ prodlení s placením nájemného. Dle Nejvyššího soudu jsou smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné a nelze si tedy sjednat pro případ prodlení s placením nájemného nejen smluvní pokutu, ale ani smluvní úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v § 2239 občanského zákoníku. Při prodlení s placením nájemného tak vznikne nájemci vždy povinnost zaplatit úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb․
7. S ohledem na uvedené, ujednání smluvního úroku z prodlení v nájemní smlouvě ze dne datum bylo soudem shledáno jako neplatné a proto požadavek žalobkyně na jeho zaplacení zamítnul. Protože žalovaná je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po datu splatnosti dlužné částky dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (neúspěch žalobce byl pouze v nepatrné části, tákal se příslušenství pohledávky) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 330 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 010 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 239 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ust. § 11 odst. 1 a.t. a dále náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t.. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů do dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.