Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1807/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně K. Z. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti žalované J. H., zastoupené advokátkou, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2004, č.j. -115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u Okresního soudu v Domažlicích dne 22. 8. 2003, domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizené žalobkyni předat prostory blíže popsané v petitu, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Okresní soud v Domažlicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 11. 2003, č.j. -85, žalobu zamítl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí předmětných prostor. Vzal za prokázáno, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 13. 2. 1996 uzavřena nájemní smlouva. Neshledal důvodnými námitky žalobkyně ohledně neplatnosti předmětné nájemní smlouvy pro neurčitý předmět nájmu, ani z důvodu, že nebyl dán předchozí souhlas Městského úřadu ve S. s nájemní smlouvou ve smyslu V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , . Dále konstatoval, že není důvodná ani námitka žalobkyně, že předmětné prostory nesplňují podmínky pro provoz zdravotnického zařízení podle Rovněž neuznal ani námitku žalobkyně, že předmětná nájemní smlouva je v rozporu s dobrými mravy, neboť byla uzavřena na dobu 20 let za dohodnuté nízké nájemné. Dospěl k závěru, že nebyly shledány žádné důvody pro určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 6. 1. 1995 ve znění dodatku ze dne 13. 2. 1996.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze 30. 3. 2004, č.j. -115, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením s tím, že žalované svědčí právní důvod k užívání předmětných prostor, proto žaloba žalobkyně na ochranu jejího vlastnického práva vyklizením žalované z těchto prostor je nedůvodná. Podle odvolacího soudu žádná z výše uvedených námitek žalobkyně nezpůsobuje neplatnost předmětné nájemní smlouvy. Dodal, že žalované svědčí právní důvod k užívání těchto prostor v důsledku toho, že vstoupila do práv L. s. D., která měla uzavřenou nájemní smlouvu na provoz lékárny v předmětných prostorách. Tato předchozí nájemní smlouva uzavřená mezi L. s. D. a právním předchůdcem žalobkyně nebyla žalobkyní nikdy zpochybňována, tudíž práva z této smlouvy pak v důsledku provedené privatizace přešla již privatizační smlouvou na žalovanou a nebylo nutné uzavírat další nájemní smlouvu dne 6. 1. 1995 s žalovanou jako s nájemkyní.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Tvrdila, že rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam. Podle dovolatelky pronajaté prostory netvoří provozně uzavřený celek, tudíž se nemůže jednat o zdravotnické zařízení, o předmět způsobilý k pronájmu a k účelu lékárny. Konstatovala, že pod provozně uzavřený celek patří provozní místnosti, pracovna vedoucího a hygienická vybavení lékárny, včetně tzv. denní místnosti. Zde odkazovala na přiložené vyjádření České lékárnické komory ze dne 25. 6. 2004 a Státního u pro kontrolu léčiv ze dne 22. 6. 2004. Dále tvrdila, že argumentace žalované stavebním či kolaudačním rozhodnutím je irelevantní. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, z ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen „ “).

Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Samozřejmým předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu dále je, aby otázka, o níž se dovolatelka domnívá, že je otázkou zásadního právního významu, byla vůbec pro rozhodnutí odvolacího soudu významná, jinak vyjádřeno, aby na ní rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo.

Z povahy uplatněného dovolacího důvodu plyne, že v jeho rámci nelze uplatňovat námitky směřující k neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění, na jejichž základě byla věc odvolacím soudem posouzena. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k té části dovolání žalobkyně, pokud se nesla k jejímu nesouhlasu se zjištěními soudů obou stupňů.

Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby bylo závislé na zjištění, zda svědčí žalované platný právní titul k užívání předmětných prostor. Z nesporných skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel, vyplývá přitom dostatečně srozumitelný právní závěr odvolacího soudu, podle něhož nájemní smlouva sjednaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 6. 1. 1995 včetně jejího dodatku ze dne 13. 2. 1996 není absolutně neplatným právním úkonem podle o.z. pro neurčitý předmět nájmu ani z důvodu neexistence souhlasu Městského úřadu ve S. k předmětné nájemní smlouvě ve smyslu ve znění ke dni uzavření nájemní smlouvy. Dovolací soud se ztotožňuje i s právními závěry odvolacího soudu o tom, že důvod neplatnosti předmětné nájemní smlouvy nelze spatřovat ani ve skutečnosti, že prostory pronajaté k provozování lékárny netvoří uzavřený celek v rozporu s ustanovením Lze rovněž přisvědčit odvolacímu soudu pokud dospěl k závěru, že předmětná nájemní smlouva není neplatná ani pro rozpor s dobrými mravy. Dovolací soud nemá důvodu se odchýlit ani od právního závěru odvolacího soudu, podle něhož, pokud předmětné prostory byly jako zdravotnické zařízení pro použití lékárny zkolaudovány a v souladu s tím byl sjednán i účel nájmu, je námitka žalobkyně o tom, že tyto prostory nesplňují podmínky , zcela nedůvodná.

Nelze proto přisvědčit žalobkyni, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , ost. 1 a Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalované k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 vyhl. č.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu